Revoluce (očima) Vladimíra Hanzela

čtvrtek 28. prosinec 1989

Přípravy na prezidentskou volbu a dění bezprostředně po ní byly v plném proudu. Dopoledne proběhla v kavárně Praha na Václavském náměstí schůzka. Jejím tématem byl ceremoniál při volbě prezidenta. Kromě Václava Havla a mne se jí účastnili Jiří Křižan a Miroslav Kvašňák. Odpoledne následovala ve Špalíčku série televizních interview: nejdřív Václava zpovídala japonská televizní stanice TBC, pak druhý program francouzské televize, následoval bratislavský televizní Spravodajský týždenník, uzavíraly NBC a BBC.

Do Sněmovny národů Federálního shromáždění bylo zvoleno osm českých a dva slovenští poslanci. Mezi nimi Alexander Dubček. Celkově bylo v první vlně kooptováno třiadvacet poslanců na mandáty uprázdněné rezignací. Téhož dne byl na plenární schůzi Federálního shromáždění Alexander Dubček jednohlasně zvolen jeho předsedou. Zároveň bylo rekonstruováno předsednictvo parlamentu tak, aby v něm KSČ nedisponovala většinou a z prezidentského slibu byla vypuštěna pasáž o věrnosti socialismu.

S návrhem předstoupil na schůzi předseda Sněmovny lidu Josef Bartončík:

Vážené kolegyně, vážení kolegové, skupina poslanců – členů Československé strany lidové a Československé strany socialistické vám předkládá návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. Jedná se o návrh zákona, kterým se navrhuje změnit dosavadní znění slibu prezidenta republiky.

Pokud jde o návrh na změnu prezidentského slibu, jedná se v podstatě o dvě změny. Z první části prezidentského slibu proti dosavadnímu stavu se vypouští pasáž vyjádřená v původním textu „věc socialismu“ s tím, že vycházíme z toho, že v ústavě by tyto ideologické instituty neměly být v takové formě zakotveny.

Skutečnost Československé socialistické republiky zůstává i nadále ve slibu prezidenta republiky zachována.

Ve druhé části prezidentského slibu dochází ke zdůraznění skutečnosti, že naše republika je republikou, ve které žijí vedle sebe dva národy Čechů a Slováků a další národnosti. Proto do úvodu další věty je situována pasáž: „Budu dbát blaha národů a národností“ a pak následují další závazky, ke kterým se prezident hlásí.

Původní slib prezidenta zněl: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice a věci socialismu. Své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu, budu dbát blaha Československé socialistické republiky a zachovávat ústavu a ostatní zákony socialistického státu.“

Nově pak zněl: „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice. Budu dbát blaha národů a národností v ní žijících, své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu a zachovávat ústavu a ostatní zákony.“

Změna ústavy byla schválena drtivou většinou hlasů, nyní už nikoli jednohlasně. Ve Sněmovně lidu byli proti tři poslanci, čtyři se zdrželi; v české části Sněmovny národů hlasovali proti čtyři, zdrželi se dva; ve slovenské části to dopadlo úplně stejně.

Václav Havel v rozhovoru pro vídeňský list Der Standard uvedl, že by funkci prezidenta chtěl vykonávat jen dočasně a že svoji úlohu vidí v garanci svobodných a demokratických voleb v příštím roce. Dodal, že události 17. listopadu byly klíčovým bodem a vedly k revolučním změnám, ovšem vše začalo již založením Charty 77. Její prohlášení a dokumenty jsou nyní hlavním zdrojem programu Občanského fóra. Na jinou otázku odpověděl, že ho divadlo zajímá víc než politika. Nezakrýval, že se těší, že řada jeho starších dramatických děl bude poprvé uvedena v Praze, a ocenil, že mnohá byla uvedena ve vídeňských divadlech. Havel také listu sdělil, že se neobává podobných hospodářských problémů, s jakými se nyní potýká Polsko a Maďarsko, a vyjádřil přesvědčení, že se tyto problémy v Československu úspěšně zvládnou a že se rozumně vyřeší i otázka vodního díla Gabčíkovo. O tom, zda ze zkratky ČSSR vypadne druhé „S“, rozhodne podle něj v příštím roce nově zvolený parlament. Občanské fórum je pro název Československá republika se zkratkou ČSR.

Na otázku, kterého spisovatele, skladatele a dramatika má nejraději, Václav Havel odpověděl: „Mým nejoblíbenějším spisovatelem je Franz Kafka, největším dramatikem 20. století je podle mého názoru Samuel Beckett. Pokud jde o hudbu, mám rád hudbu moderní, a zde bych jmenoval Carla Orffa.“

Zpět na začátek Předchozí záznam Následující záznam

• Zpět na úvodní stránku