Ales Bialiatski (Bjaljacki) (Bělorusko)

Ales Bialiatski, mladý běloruský spisovatel a absolvent Fakulty historie a filologie na Univerzitě v Gomelu, se od počátku 80. let minulého století zapojoval do národního demokratického hnutí. Již v dobách, kdy byl svět stále rozdělen železnou oponou, se stal zakladatelem Běloruské lidové fronty. Pomohl založit sdružení mladých spisovatelů, kterému několik let předsedal, a poté vstoupil do Svazu spisovatelů Běloruska. Později organizoval první demonstrace proti totalitě.

Tato činnost mu přinesla v roce 1988 uvěznění, což byl začátek dlouhé řady zatčení a zastrašování.

V roce 1996 za narůstající represe Lukašenkova režimu založil Centrum lidských práv Viasna. V roce 2007, tři roky po svém vstupu do Mezinárodní federace lidských práv (FIDH), byl Ales Bialiatski zvolen jejím viceprezidentem a stal se tak prvním zástupcem bývalých sovětských zemí, který byl kdy zvolen do Mezinárodního výboru FIDH.

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990