Trojice finalistů 2015

V úterý 25. srpna 2015 byla v prostorách Muzea Kampa v Praze oznámena jména trojice finalistů mezinárodní Ceny Václava Havla za lidská práva za rok 2015, kterou uděluje Rada Evropy ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77 (jména jsou uvedena abecedně):

  • Ljudmila Alexejevová (narozena 1927) je veteránkou v oblasti ochrany lidských práv ve svém rodném Rusku. V mládí se vzdala slibné akademické kariéry (a připojila se ke hnutí sovětských disidentů. Později se stala zakládající členkou moskevské Helsinské skupiny. V roce 1977 byla donucena emigrovat. V roce 1989 se navrátila do Ruska a pokračuje ve své práci. Stala se prezidentkou Mezinárodní Helsinské nadace a později členkou Komise ruského prezidenta pro lidská práva. Neúnavně pracuje v oblasti ochrany a prosazování zákona.
  • Women for Afghan Women (Ženy pro afghánské ženy) je největší zastřešující neziskovou organizací v Afghánistánu, která vyvíjí v 11 provinciích činnost v oblasti ochrany práv afghánských žen a dívek, které jsou různých práv zbaveny. Jedná se organizaci vzniklou na nejnižší úrovni, která pomáhá například ženám trpícím zohavením, mučením, pokusy o vraždu a znásilnění. Organizace rovněž provozuje útulky pro ženy, rodinná poradenská centra, centra na podporu dětí a „bydlení na půl cesty“ pro ženy, které jsou propuštěny z vězení.
  • The Youth Initiative for Human Rights (Mládežnická iniciativa pro lidská práva) obnovuje od roku 2003 vazby mezi mladými lidmi na Balkáně, chrání oběti, jejichž lidská práva byla potlačena, a podporuje činnost justice v přechodovém období. Projekty jejích různých regionálních organizací se zaměřují mj. na pořádání výměnných pobytů mladých lidí, pomoc aktivistům v izolovaných komunitách, zprostředkování dialogu na různá témata v oblasti lidských práv, na odstranění mýtů o nedávné minulosti a vybudování vzájemné důvěry.
„Uvažuji-li jako to, co ze mne tento svět dělá – totiž jako lidské identity zbavený šroubek gigantického soustrojí –, pak opravdu nemohu dělat nic: ničení zeměkoule, ohlupování národů a výrobu tisíců nových termojaderných bomb samozřejmě nezastavím. Uvažuji-li však jako to, čím každý z nás původně je, resp. čím každý z nás má – nezávisle na stavu světa – základní možnost se stát, totiž jako svéprávná lidská bytost, schopná odpovědnosti ke světu a za svět, pak samozřejmě mohu dělat mnoho.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 6. březen 1982