Plzeň 

  • adresa: Šafaříkovy sady, Plzeň, Česká republika
  • datum instalace: 30. října 2014
  • foto (c) ČTK

„Lavička Václava Havla se může stát pomyslnou řeckou Agorou, místem, kde se soukromé přetavuje ve veřejné, místem, kde si ujasňujeme, kdo jsme, co chceme a kam chceme jít, ale i místem, kde si můžeme jenom odpočinout či se setkat s druhým člověkem. Kéž se tu lidé v tom již uvedeném smyslu dohadují či přou, myslím, že Václav Havel by byl rád!,“ uvedl primátor města Plzeň Martin Baxa při odhalením lavičky v Šafaříkových sadech, kam posléze usedl s autorem Bořkem Šípkem a ředitelkou KnVH Martou Smolíkovou.

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980