Revoluce (očima) Vladimíra Hanzela

úterý 19. prosinec 1989

Předseda federální vlády Marián Čalfa přednesl na společném zasedání obou sněmoven Federálního shromáždění programové prohlášení vlády a jejím jménem navrhl Václava Havla jako kandidáta do úřadu prezidenta republiky.

Je nanajvýš potrebné, aby sa v tejto dobe predovšetkým plne stabilizoval politický systém. Na základe konsenzu vznikli všetky vlády ako najvyššie výkonné orgány štátnej moci. Z parlamentov odchádzajú poslanci, ktorých nepovažujú za reprezentantov ľudu. Zostáva neobsadená funkcia prezidenta republiky. Tento úrad, ktorý historicky vznikol ako symbol našej štátnosti a bez ktorého nemožno zabezpečiť plné fungovanie štátneho i politického mechanizmu, by sa mal v záujme stability čo najskôr obsadiť.

Vláda vyvíja mimoriadne úsilie na prekonanie politickej i ústavnej krízy so želaním, aby sa prijali všetky záruky zabraňujúce návratu predchádzajúcich metód riadenia a spoločenských procesov. Preto by som chcel požiadať Federálne zhromaždenie, aby sa k tomuto úsiliu pripojilo voľbou prezidenta republiky ešte do konca tohto roku. Podľa názoru vlády Československej socialistickej republiky v súčasnej dobe nie je na dosiahnutie deklarovaných cieľov iná alternatíva voľby prezidenta Československej socialistickej republiky než voľba Václava Havla s tým, že by sa táto voľba obmedzila na dobu, než sa zíde parlament, ktorý vyjde zo slobodných volieb a vykoná novú voľbu. Týmto aktom by sme ocenili úsilie celého hnutia za mravnú obrodu spoločnosti, za nastúpenie cesty k demokratickému, dynamickému a slobodnému usporiadaniu spoločenských vzťahov v našom štáte, hnutia, na čele ktorého je Václav Havel. Vyhoveli by sme tým i prianiu nášho ľudu a potvrdili do zahraničia, že sme schopní samostatne a na potrebnej výške riešiť problémy v našej krajine.

V třináct hodin zahájil předseda parlamentu Stanislav Kukrál osmnáctou společnou schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění. Měla na pořadu programové prohlášení vlády a návrh ústavního zákona, který měnil lhůtu ke zvolení nového prezidenta ze čtrnácti dnů na čtyřicet. V době zasedání parlamentu se na Václavském náměstí konala manifestace na podporu prezidentské kandidatury Václava Havla. Sjeli se na ni studenti z celého Československa. Průběh jednání sledovali z reproduktorů. Před vchodem do budovy FS stála jen hrstka studentů. Dvě dívky v krojích pod rozsvíceným vánočním stromkem vítaly přicházející poslance chlebem a solí.

Václav Havel pozdravil studenty stojící u sochy sv. Václava prostřednictvím audionahrávky:

Především bych se vám chtěl omluvit, že nejsem tady mezi vámi u sochy svatého Václava. Věřte mi, že mám k tomu vážné důvody. Musím sledovat průběh plenární schůze Federálního shromáždění, připravovat se na večerní tiskovou konferenci pro celý svět, kterou budu mít. Nicméně jsem blízko vás. Jsem v sídle Občanského fóra na dolní straně Václavského náměstí, a kdybyste mě chtěli vidět přímo osobně, tak podaří-li se vám od svatého Václava přesunout spořádaně k dotyčnému domu OF, rád vás z balkonu uvidím. Při sledování průběhu schůze Federálního shromáždění jsem ostatně průběžně koukal z okna, viděl jsem všechny nápisy, byl jsem ohromně dojat a potěšen vaším množstvím i tím, že se tam tolikrát objevovalo mé jméno. Tuto podporu mé osobě samozřejmě nechápu jako podporu pouze mé osobě, ale jako výraz vaší vůle, aby to všechno, co tu začalo, dobře dopadlo, a chci vám za to poděkovat. Zvlášť bych chtěl poděkovat těm studentům, co přijeli až ze Slovenska. Jistě je jich mezi vámi hodně. Já jsem včera večer uklidňoval vaše rodiče ve slovenském rádiu, aby o vás neměli strach, ale naopak byli na vás hrdí, že vaše výprava do Prahy má svůj smysl, že vytváří v Praze atmosféru, která přispívá k lepší budoucnosti obou našich národů. A k atmosféře patří, a to mne obzvlášť potěšilo, mimo jiné i jako divadelníka, že to má vše takový bezprostřední, veselý, spořádaný, ukázněný ráz, že to je jakýsi největší majáles, jaký jsme v posledních letech tady v Praze zažili.

Snad bych měl opakovat to, co jsem už víckrát řekl při různých příležitostech, ale co jste možná neslyšeli, protože nikdo dnes nemáme čas poslouchat rádio nebo televizi; snad bych měl ještě jednou říct, že nikdy nezapomenu při své práci – ať budu čímkoli – na to, že jste to byli vy, studenti, kteří nejen tuto naši pokojnou revoluci začali, ale že jste to byli vy, kteří jí vdechli tu povahu, kterou má, kteří jí vtiskli tu krásnou tvář, kterou má. Tu tvář, kterou dnes obdivuje celý svět. Pomáhejte nám všem, pomáhejme si navzájem v tom, aby si tuto tvář uchovala tato revoluce až do konce, až do svobodných voleb. Ať žije svoboda!

Poslanci schválili jak programové prohlášení vlády, tak i Havlovu kandidaturu na prezidenta. Předseda Sněmovny lidu Josef Bartončík přednesl návrh ústavního zákona na prodloužení lhůty ke zvolení nového prezidenta. Rovněž doporučil, aby prezidenta volilo Federální shromáždění veřejně v přímém televizním přenosu.

Koordinační centrum OF ve Špalíčku disponovalo několika samostatnými telefonními linkami. To byl obrovský rozdíl oproti situaci v Laterně magice, kde jsme všichni museli telefonovat z jediného telefonu umístěného v prádelně a pro oznamovací tón vytáčet na ciferníku nulu, protože to byla pouze pobočná linka napojená na ústřednu Národního divadla. Ve Špalíčku jsem měl své telefonní číslo, mohl jsem kdykoli komukoli telefonovat přímo a přímo se dalo telefonovat i k nám. Toho dne odpoledne proběhlo několik důležitých telefonických rozhovorů. Na jedné straně linky byl buď Václav Havel, nebo já, na straně druhé postupně Ján Budaj, František Vlasák, Jozef Stank, Alexander Dubček (a jeho manželka). Unikátní nahrávky těchto rozhovorů je možné si poslechnout.

Před velvyslanectvím Rumunské socialistické republiky v Nerudově ulici v Praze demonstrovali studenti vysokých škol proti krvavému potlačování protitotalitních manifestací rumunským vládnoucím režimem.

V 19.30 začala v divadle Laterna magika tisková konference. Řídil ji mluvčí OF Luboš Dobrovský a tlumočila Rita Klímová. Na první otázku, zda už došlo k dohodě mezi Václavem Havlem a Alexandrem Dubčekem v otázce prezidentství, Havel odpověděl:

S panem Dubčekem jsem v permanentním přátelském styku. Mnohokrát jsem jasně řekl, že nedopustím nikdy, aby byl mezi něho a mne vražen klín, a mnohokrát řekl on totéž. Nejde o něj a o mne, jde o vztah našich dvou národů. Velmi se omlouvám, že vám nejsem v tuto chvíli schopen říct něco víc, než jsem řekl.

Následovala otázka agentury Nová Čína:

„Ve svém projevu v Československé televizi jste řekl, že chcete, aby pan Dubček stál po vašem boku. Jakým způsobem chcete toto své přání uskutečnit? Už jste o tom s panem Dubčekem jednal?“

Vídám se s ním poměrně často, naposled v neděli. Je-li dneska úterý, tak to bylo před dvěma dny. Pokud jde o první část otázky, tak bych znovu odkázal na to, co jsem řekl předchozí tazatelce. Některá přání pro dobu nejbližší i pro dobu pozdější se podaří nejlépe splnit bohužel tehdy, když se o nich nemluví příliš brzy. Souvisí to s tím, že rozpad totalitního systému pokojnou cestou během jednoho měsíce a vytvoření demokracie není proces v historii právě obvyklý, není to proces vůbec jednoduchý, má své mnohé zvláštnosti a já pevně věřím, že já i moji přátelé, až jednou budeme mít čas, vydáme o tom mnoho svědectví v podobě dokumentárních knih, esejí, analýz a podobně.

Večer jsme ještě stihli koncert ve velkém sále Lucerny. Vystupovala na něm Marta Kubišová a mnoho dalších nám milých muzikantů. Z lóže, kde jsme koncert sledovali, promluvil do mikrofonu Ivan Martin Jirous zvaný Magor i Václav Havel.

Zpět na začátek Předchozí záznam Následující záznam

• Zpět na úvodní stránku