Evropské dialogy Václava Havla
4. výroční konference
Praha, 15. května 2017

Kde Evropa začíná a končí?

Reflektovat evropanství znamená tázat se, jaký soubor hodnot, ideálů či principů pojem Evropy evokuje či je pro Evropu příznačný. Ale znamená to víc. Znamená to ze samé podstaty věci tento soubor i kriticky zkoumat. A tudíž záhy si uvědomit, že mnoho evropských tradic či principů či hodnot se vyznačuje velkou dvojsmyslností a mnohé z nich, jsou-li určitým způsobem domyšleny, využity či zneužity, mohou vést do pekel.

Václav Havel: Evropský parlament, Štrasburk, 16. února 2000

Kdy a kde

  • Datum: Pondělí 15. května 2017
  • Pořadatel: Knihovna Václava Havla 
  • Partneři: Zastoupení Evropské komise v Praze; DOX Centrum současného umění, Polský Institut v Praze, Sekyra Group a. s. 
  • Místo konání: DOX Centrum současného umění, Poupětova 1, Praha
  • Program konference
  • Fotografie z konference

Videozáznamy

Pondělí 15. května 2017

Konference se uskutečnila v angličtině a češtině a byla simultánně tlumočena do češtiny a angličtiny.

  

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980