ÚvodO nás / Správní a dozorčí rada

Správní rada

Milan Šimečka

Milan Šimečka, nar. 3. 11. 1957 v Bratislavě, vyrůstal v rodině disidenta a spisovatele Milana Šimečky. Do roku 1989 působil v literárním disentu, vydal samizdatově několik knih a byl redaktorem slovenského samizdatového časopisu Fragment K. Po roce 1989 působil jako šéfredaktor slovenského vydavatelství Archa, v letech 1999-2006 byl šéfredaktorem slovenského deníku SME, v letech 2006-2008 byl šéfredaktorem českého týdeníku Respekt, kde je dnes editorem a reportérem. Svoje tedy podepisuje jménem Martin M. Šimečka. Je ženatý, má dvě děti, žije v Praze a v Bratislavě.

Martin Palouš

Martin Palouš (1950) vystudoval přírodní vědy, filozofii a mezinárodní právo. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 (v roce 1986 zastával pozici jejího mluvčího), od počátku 90. let působil na vysokých školách doma i v zahraničí. V současnosti je hostujícím profesorem na Floridské mezinárodní universitě v Miami. V letech 1994 – 1998 předsedal Českému Helsinskému výboru, dvakrát (v letech 1990 – 1992 a 1998 – 2001) zastával funkci náměstka ministra zahraničí ČR. V letech 2001 – 2005 byl velvyslancem ČR v USA a od roku 2006 do roku 2011 působil jako stálý představitel ČR u OSN.

Publikoval desítky textů s filosofickou, společenskovědní a mezinárodně právní tématikou v ČR i v zahraničí a překlady děl Hannah Arendtové a Erica Voegelina.

Dozorčí rada

Luděk Niedermayer

Po skončení brněnské Masarykovy univerzity (dříve UJEP), kde vystudoval Operační výzkum a teorii systémů a pak působil krátce v oblasti výzkumu teorie struktur, nastoupil v roce 1991 do centrální banky. O pět let později se stal ve svých 29 letech nejmladším členem Bankovní rady České národní banky. V prosinci 2000 byl jmenován viceguvernérem. Funkci znovu obhájil v roce 2002. V letech 2008-2014 působil jako ředitel Deloitte ČR. V roce 2014 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za TOP09/STAN. 

„Mnozí dnešní Evropané či Američané pociťují bolestivě fakt, že euroamerická civilizace zničila svébytnost mimoevropských kultur, zakoušejí to jako svou vinu a cítí potřebu tuto vinu odčiňovat jakýmsi vciťováním se do jiných, přizpůsobováním se jim, podbízením se, touhou jim tak či onak „pomáhat“. To je podle mne falešná cesta… obsahuje opět onen známý pocit nadřazenosti… je to kolonialismus naruby. Je to intelektuálská křeč. Myslím, že si všichni nejlépe navzájem porozumíme, když si nebudeme na nic hrát, zůstaneme prostě všichni sami sebou a budeme se jen navzájem ctít a respektovat.“

Václav Havel:
Řeč při předávání Ceny Indíry Gándhíové, Dillí, 8. únor 1994