Trojice finalistů 2016

V úterý 30. srpna 2016, byla v prostorách Knihovny Václava Havla oznámena jména trojice finalistů mezinárodní Ceny Václava Havla za lidská práva za rok 2016 (jména jsou uvedena abecedně):

  • Gordana Igrić (Srbsko), novinářka a aktivistka na poli lidských práv, je zakladatelkou Balkánské sítě investigativních zpravodajců (BIRN) a v současnosti je její regionální ředitelkou. Je zároveň nositelkou několika novinářských cen. Podílí se na vzdělávacích programech sítě a dozoruje většinu projektů BIRN.
  • Mezinárodní institut lidských práv (Francie) Institut international des droits de l'homme (IIDH), je francouzské sdružení se sídlem ve Štrasburku. Po celém světě má zhruba 300 členů, ať už jednotlivců nebo seskupení, včetně univerzit, výzkumníků a aktivistů na poli lidských práv. IIDH založil René Cassin z prostředků, které získal současně s Nobelovou cenou míru v roce 1968. IIDH se zabývá obranou lidských práv prostřednictvím vzdělávání a výzkumu.
  • Nadia Murad Basee Taha (Irák) je odvážná mladá žena z jezídské komunity, která přežila masakr své rodiny a sexuální zotročení džihádisty IS. Dne 16 prosince 2015 Nadia promluvila na Radě bezpečnosti OSN o útoku proti Jezídům směřujícím k jejich genocidě a o sexuálním zotročování jejich žen. Ve svém vystoupení žádala, aby Rada podnikla různá opatření směřující na ochranu a osvobození zajatých Jezídů a zastavení jejich genocidy.
„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980