Sešity Knihovny Václava Havla
Od roku 2009 začal vycházet nepravidelný čtvrtletník s názvem Sešity Knihovny V. H. Sešity mají primárně ukazovat osobnost Václava Havla, dobu, ve které žil, a jeho myšlenkový svět trochu jinak, než se běžně činí. V Sešitech budou proto uveřejňovány nové či veřejnosti nepříliš známé texty, které mají potenciál nahlížet havlovská témata z nečekaného úhlu. Žánrově přitom nejsou Sešity striktně omezeny: texty mohou pocházet z oblasti filozofie, politologie, sociologie, stejně jako poezie – vyloučeny přitom nejsou ani reflexe studentské. Sekundárně mají Sešity shrnovat činnost Knihovny Václava Havla za dané období.
Sešity Knihovny V.H. 2010/2: Rozhovory 36 a Stříbrný vítr
Sešit je sestaven z tvorby Šestatřicátníků, uveřejňované v samizdatových časopisech Rozhovory 36 a Stříbrný vítr. V knize se objevují mimo jiné Havlovy neznámé texty z jeho nejranějšího období, objevené v hlubinách Hrádečku.
Sešity Knihovny V.H. 2010/1: Jiří Kuběna – Masky, kresby a obrazy
První svazek druhého ročníku Sešitů Knihovny Václava Havla tvoří katalog ke stejnojmenné výtvarné výstavě Jiřího Kuběny.
Sešity Knihovny V. H. 2009/4 - M. C. Putna: Spiritualita Václava Havla
Spiritualita Václava Havla je nová studie Martina C. Putny, která shledává zdroje Havlových filosofujících textů, jichž si dosud téměř nikdo nepovšiml.
Sešity Knihovny V. H. 2009/3 - L. Hejdánek: Havel je uhlík
Soubor kritických reflexí Havlova intelektuálního díla z pera předního českého filosofa. Mnohé texty zde vycházejí knižně vůbec poprvé.
Sešity Knihovny V. H. 2009/2
2. června vyšlo druhé číslo Sešitů Knihovny Václava Havla s názvem Podněcování a trest. Jde o unikátní a absurdní text: Je to přepis soudního přelíčení s Václavem Havlem z února 1989, upravený do podoby divadelní hry – „téměř další hry Václava Havla“.
Sešity Knihovny V. H. 2009/1
11. března 2009 vyšlo první číslo čtvrtletníku Sešity Knihovny Václava Havla.
„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “
Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis
7. srpen 1980
Fotogalerie
