Rozumět Havlovi

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 16. prosinec 2016, 17:00 – 19:00

Václav Havel jako dramatik, disident, politik, vězeň, prezident… s americkými bohemisty, autory čerstvých Havlovských monografií, Davidem S. Danaherem a Kieranem Williamsem hovoří Michael Žantovský.

V čem oba literární vědci nalezli shodu a v čem se při zkoumání Havlova díla liší? I když se domníváte, že Havlovo dílo znáte dostatečně, obě monografie nabídnou řadu nových, nečekaných podnětů a přimějí vás, abyste se na dobře známý materiál podívali novým způsobem.

Debata je vedena česky s přesahy do angličtiny.

David S. Danaher působí jako profesor na katedře slavistiky University of Wisconsin v Madisonu (USA). Mezi hlavní zájmy jeho výukové a badatelské činnosti patří osobnost Václava Havla, československý disent, Lev Tolstoj a kognitivní etnolingvistika.

Kieran Williams je politolog přednášející na Drake University ve Spojených státech amerických. Vystudoval na univerzitách v Princetonu a Oxfordu. Je autorem knihy The Prague Spring and its Aftermath a letos vydaného životopisu Václava Havla.

► Diskusi můžete sledovat on-line na stránkách České televize zde.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980