Úvod / Cena Václava Havla za...

Cena Václava Havla za lidská práva

Václav Havel

Bez snění o lepší Evropě nikdy lepší Evropu nevybudujeme.
Václav Havel
Štrasburk, květen 1990

Ocenění je od roku 2013 každoročně udělováno Parlamentním shromážděním Rady Evropy ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77. Cílem je vyzdvihnout a odměnit mimořádný počin v oblasti ochrany lidských práv v Evropě i mimo ni.

Dosavadní laureáti Ceny Václava Havla za lidská práva

  • 2017 Murad Arslan (Turecko), právník, zakladatel a jeden z prvních prezidentů Sdružení soudců a státních zástupců (YARSAV), od roku 2016 je ve vazbě.
  • 2016 Nadia Muradová (Irák), členka jezídské komunity, která přežila masakr své rodiny a sexuální zotročení džihádisty IS. Dne 16. prosince 2015 Nadia promluvila na Radě bezpečnosti OSN o útoku proti Jezídům směřujícím k jejich genocidě.
  • 2015 Ludmila Alexejevová (Rusko), disidentka, ochránkyně lidských práv, členka moskevské Helsinské skupiny; po roce 1989 prezidentka Mezinárodní Helsinské nadace a později členkou Komise ruského prezidenta pro lidská práva.
  • 2014 Anar Mammadli (Ázerbájdžán), významný ochánce lidských práv a politický vězeň, zakladatel volebního Centra pro monitorování voleb a demokracii (EMDS) v Ázerbájdžánu.  
  • 2013 Aleš Bjaljatský (Bělorusko), spisovatel, disident, politický vězeň; zakladatel Centra lidských práv Viasna.   

Archiv Ceny VH

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980