Zakladatelé

Dagmar Havlová

Je populární a oceňovanou českou divadelní, filmovou i televizní herečkou. Od roku 1997 byla manželkou prezidenta Václava Havla a jako první dáma jej doprovázela při jeho pracovních povinnostech a intenzivně se věnovala charitě. V roce 1997 založila Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, které je předsedkyní správní rady. Je členkou Femmes d’Europe a čestnou předsedkyní českého výboru UNICEF. Je aktivní členkou řady dalších českých i mezinárodních charitativních organizací. V současné době se vedle charitativní činnosti opět věnuje herectví. Více informací: http://www.havlova-veskrnova.com/

Karel Schwarzenberg

V 80. letech se jako předseda Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva zasazoval o dodržování lidských práv v Evropě. Na podzim roku 1989 se vrátil do vlasti a 10. 7. 1990 byl jmenován kancléřem prezidenta republiky Václava Havla. V roce 1992 vedl první delegaci OSCE do Náhorního Karabachu po vypuknutí války mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Z funkce kancléře odešel v roce 1992. V letech současné době je ministr zahraničních věcí ČR. V současné době je členem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Více informací: http://www.karelschwarzenberg.cz/

Miloslav Petrusek

Byl uznávaným profesorem sociologie. Od roku 2000 působil na Institutu sociologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Byl hostujícím profesorem na Masarykově Univerzitě v Brně, externě přednášel na katedrách Kulturologie a Sociologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2001 byl předsedou Masarykovy české sociologické společnosti. Pracoval též jako expert pro Světovou banku v oblasti modernizace výuky sociologie v Rusku. Zemřel v roce 2012. Více informací: http://www.petrusek.cz/

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980