Píseň Havel v kostce
24. duben 2009
Píseň Havel v kostce vznikla u příležitosti vernisáže staronové expozice „Václav Havel – český mýtus“, jejíž nový podtitul zní právě „Havel v kostce“.
Autor písně Petr Putna k tomu dodává: „Ředitel Knihovny Václava Havla Martin C. Putna – a zároveň můj bratr – mě požádal, abych se na vernisáži postaral o hudební program. Napadlo mě, že by bylo dobré vytvořit nějakou píseň, která by se tematicky vztahovala k výstavě nebo přímo k osobě Václava Havla. Kostra písně je téměř totožná s koncepcí výstavy, jež rozděluje Havlův život do čtyř období: buržoazní původ – divadlo – disent – prezidentství. Nechtěl jsem ovšem vytvořit žádný devótní chvalozpěv ani pomyslný pomník, ale pouze se pokusit s nadhledem a s humornou nadsázkou zrekapitulovat život jedné z nejdůležitějších postav české historie 20. století. Životní příběh Václava Havla je tak neuvěřitelný a pestrý, že by vydal na několik písní, a vlastně se divím, že ho nikdo touto formou dosud nezpracoval (aspoň o tom nevím). Abych vystoupení na vernisáži ozvláštnil a zároveň dodal písni šmrnc, přizval jsem ke spolupráci beatboxera Ondřeje Havlíka, kterého znám ze skupiny Mako Mako (www.makomako.cz), s níž jsme jednou vystupovali s mojí skupinou Závodní ovce (bandzone.cz/zavodniovce) . Ondřej alias En.Dru je trojnásobný mistr ČR v beatboxu (dvakrát zvítězil v jednotlivcích a jednou se svou další skupinou BeatBurger Band (www.beatburgerband.cz) a skutečně svým beatem a vokálními improvizacemi dodal skladbě odlišný ráz a posunul ji o kus výš. Původně jsme vše považovali za jednorázovou záležitost: píseň odehrajeme na vernisáži a pak se po ní slehne zem. Ale vzhledem k ohlasu, který při vystoupení vzbudila, jsme se nakonec rozhodli ji natočit.“
Sdílet
„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“
Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis
7. srpen 1980
Fotogalerie
