ÚvodKalendář akcí / Smrt bez spravedlnosti....

Smrt bez spravedlnosti. Mrtví Ratajského lesa

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 22. květen 2018, 19:00 – 21:00

Setkání nad knihou Smrt bez spravedlnosti.

Před dvěma lety vzbudil pozornost román Aleše Palána Ratajský les nominovaný i na cenu Magnesia Litera. Dramatizace nejednoznačného příběhu z doby kolektivizace byla letos v únoru vysílána Českým rozhlasem. Do případu z roku 1952 se pustil i historik Martin Tichý, který se zamýšlí nad otázkou, zda násilná smrt neznámé funkcionářky KSČ Anny Kvašové  představuje stín protikomunistického odboje, či naopak nastoluje „mašínovské“ otázky. A jak je možné, že proces s takzvanou skupinou Landstoff a spol. – tedy „s vrahy“ Kvašové – se stal ukázkovým příkladem třídně pojímané spravedlnosti v době, kdy „třídní justice“ měla být již překonanou minulostí? A proč zapomínáme na to, že kolektivizace prosazovaná násilím vedla k nespočtu lidských tragédií a že represe s ní spojené se staly legitimním zdrojem odporu vůči komunistickému režimu?

Debaty se zúčastní Martin Tichý a Aleš Palán.

Pořádá Knihovna Václava Havla ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980