ÚvodKalendář akcí / Karol Sidon: Kde lišky...

Karol Sidon: Kde lišky dávají dobrou noc

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 11. září 2017, 19:00 – 21:00

Fantastická próza Outsider uzavírá tetralogii Kde lišky dávají dobrou noc Chaima Cigana. Za pseudonymem skrytý prozaik, dramatik a bývalý vrchní pražský rabín Karol Sidon se v ní snaží spojit rozkošatělé příběhy mnoha hrdinů, se kterými jsme se setkávali v tomto i paralelním světě v předešlých třech dílech, a napravit to, co původně rozpoutal jeden vynález, umožňující cestování v čase.

Román se silnou politickou linkou domýšlí také možné scénáře vývoje světa, z nichž žádný nelze označit za optimistický, i když okolnosti společného nepřítele nakrátko dokonce spojí arabský a židovský svět, vznikají zároveň dříve nepředstavitelné aliance hnané nejen politickou logikou, ale také zbytnělým egem vůdců a neporazitelnými předsudky. Karol Sidon nás ani v tomto románu nenechal na pochybách, že jazyk, fantazie a schopnost stvořit životné a uvěřitelné postavy, jimž nic lidského není cizí, jsou jeho silnými literárními zbraněmi.

Debatu s Karolem Sidonem vede literární historik a teoretik Petr A. Bílek.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980