Profily účastníků

Gregory Asmolov je doktorandem programu „Nová média, inovace a gramotnost“ na Londýnské škole ekonomie a politologie. Jeho výzkum se zaměřuje na roli crowdsourcingových platforem v krizové situaci a rozvoj síťových organizací jako nový režim řízení. Asmolov je spoluautorem nedávné zprávy „Ruská síťová společnost a sociální změna“. Přispívá do RuNet Echo, součásti projektu Global Voices Online na analýzu ruského internetu. Poskytuje konzultace v oblasti informační technologie, nových médií a projektů sociálních médií pro Světovou banku a Internews Network, pracoval v Berkmanově centru pro internet a společnost na Harvardově univerzitě. V USA, Rusku, Izraeli a dalších zemích školí a přednáší o společenské a politické roli nových médií. Asmolov dříve pracoval jako novinář ve velkých ruských nezávislých novinách Kommersant a Novaja Gazeta a byl editorem zpráv a analytikem v izraelské televizi. Je spoluzakladatelem Help Map, crowdsourcingové platformy, která byla používána ke koordinaci pomoci obětem velkých požárů v Rusku v roce 2010, a získal ruskou Národní cenu internetu za nejlepší projekt v kategorii „Stát a společnost“. V současnosti se svými kolegy vyvíjí novou crowdsourcingovou platformu pro koordinaci vzájemné pomoci v krizových situacích, Rynda.org.

Veronika Bílková je členkou Evropské komise pro šíření demokracie prostřednictvím práva (Benátská komise). Je odbornou asistentkou katedry mezinárodního práva na Univerzitě Karlově v Praze, absolvovala výzkumný pobyt na Institutu mezinárodních vztahů a je diplomantkou v mezinárodním právu na Cambridge University. Vystudovala právo, politologii a francouzskou filologii. Zaměřuje se na teorii mezinárodního práva, mezinárodní humanitární právo, použití síly, lidská práva a mezinárodní trestní právo.

Pedro Fuentes Cid je mluvčím a členem Politické komise Consejo Presidio Politico Cubano, svazu kubánských organizací pro bývalé politické vězně. Castrův režim jej věznil téměř 16 let. Byl v opozici proti Batistově diktatuře a později proti Castrovu režimu, který se prohlásil za spojence Sovětského svazu. Tehdy, na počátku revoluce, byl ředitelem „Pilotního konzulátu“ Ministerstva zahraničí, kde školil jmenované konzuly před jejich odchodem do služby v zahraničí. Po příjezdu do Spojených států za účelem sloučení rodiny získal Masters Degree v oboru mezinárodních studií a Juris Doctor Degree z občanského práva, obojí na Univerzitě Miami. Od té doby pracuje 22 let jako soukromý advokát ve státě Florida. Vystupuje na mnoha fórech o situaci na Kubě a nedávno mu bývalý rumunský prezident E. C. udělil Čestnou prezidentskou medaili)

Carl Gershman je prezidentem Národní nadace pro demokracii (NED), což je Kongresem podporovaná soukromá grantující instituce s cílem posilovat demokratické instituce po celém světě na nevládní úrovni. Kromě vedení grantových programů nadace v Africe, Asii, Středním Východě, Východní Evropě, bývalém Sovětském svazu a Latinské Americe se podílel na založení čtvrtletníku Journal of Democracy, Mezinárodního fóra demokratických studií, Stipendijního programu pro demokracii Reagan-Fascell a Centra pro mezinárodní média. V roce 1999 otevíral v New Delhi Světové hnutí za demokracii, což je globální síť praktiků a vědců v oblasti demokracie.

Renáta Klečková pracuje jako právní poradkyně Mezinárodněprávního odboru na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. Odpovídá především za mezinárodní trestní právo a humanitární právo. Pracovně se účastnila různých mezinárodních konferencí a fór (Shromáždění států Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, Přezkumná konference Římského statutu, Konference ICRC, OSN) a pravidelně zastupuje Českou republiku v COJUR, expertní skupině zemí EU pro otázky mezinárodního práva. Působí rovněž na akademické půdě, zejména na Právnické fakultě Masarykovy univerzity Brno, kde v roce 2010 získala titul Ph.D. v mezinárodním právu. Pracovala tamtéž v letech 2005 – 2007 jako asistentka pro mezinárodní právo se specializací na mezinárodní úpravu lidských práv a uprchlické právo.

Zdeněk Kühn je docentem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde vyučuje teorii práva a právní vědu. Vystudoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1997 a titul Ph.D. získal tamtéž v roce 2001. Má i titul Master of Laws (LL.M.) a Science Juridical Doctor (S.J.D.) z Právnické fakulty Michiganské univerzity. Získal několik ocenění, včetně ceny Hessel Yntema Prize, Berkeley, Kalifornie za nejlepší článek napsaný vědcem do 40 let věku, publikovaný ve sborníku American Journal of Comparative Law, č. 52. V prosinci 2007 byl jmenován soudcem Nejvyššího správního soudu České republiky. Často publikuje v oboru soudní metodologie, komparativního ústavního práva a veřejného práva. Je aktivní i na akademické půdě, vyučuje a je autorem četných publikací vydaných doma i v zahraničí.

Peter Molnar je Senior Research Fellow a jeden ze spoluzakladatelů Centra pro média a komunikační studia na Středoevropské univerzitě. Měl velký podíl na přechodu k demokracii po pádu komunistické diktatury. Jako poslanec v letech 1990 – 1998 byl hlavním autorem maďarského mediálního zákona z r. 1996 i dalších četných zákonů o médiích a kulturní politice. Byl členem Stížnostní komise maďarské Rozhlasové a televizní rady (2001 – 2010), od r. 2002 je poradcem pro legislativu, od r. 1994 vede kursy o svobodě projevu, a to včetně kursů na Škole žurnalistiky Kalifornské Univerzity v Berkeley, Škole žurnalistiky a komunikace na Univerzitě Colorado, Cardozově právnické fakultě a Právnické fakultě Columbia, byl stipendistou programu German Marshall Fellowship, dvakrát stipendistou Nadace Fulbright a stipendistou Shorenstein Fellowship na Harvardově univerzitě. V roce 2006 sestavil návrh Budapešťské deklarace za svobodu internetu, kterou podepsalo mnoho mediálních odborníků. V roce 2007 získala hraná verze jeho románu „Hledači“ cenu za nejlepší alternativní hru a nejlepší nezávislou hru v Maďarsku.

Daniel Rietiker je právníkem u Evropského soudu pro lidská práva. Je členem Mezinárodního institutu lidských práv ve Štrasburku, založeného René Cassinem. Vystudoval právo na Univerzitě v Zurichu a získal titul Master v oboru mezinárodních vztahů (Institut mezinárodních vztahů, Ženeva). Má též titul PhD z univerzity v Lausanne v oboru Kontrola zbraní a mezinárodní dohody o odzbrojení. Je autorem mnoha publikací především v oblasti lidských práv.

Ahmad Sharief je politickým úředníkem na Egyptském velvyslanectví v Chartúmu. Pracoval dříve jako egyptský diplomat Egyptu ve Rwandě a v Praze. V Káhiře pracoval na Odboru lidských práv a Arabském odboru Ministerstva zahraničních věcí Egyptu. Je členem egyptské delegace v Lize arabských států. Byl také zástupcem Egyptu na 48. a 49. pravidelné schůzi Africké komise pro lidská a národní práva. Má titul M.A. v oboru mezinárodních lidských práv z Americké univerzity v Káhiře. Jeho výzkum se zaměřuje na střet mezi svobodou projevu a jinými lidskými právy. V současnosti se zabývá svobodou projevu v multireligiózních společnostech, demokratizací, výzvami souvisejícími s přechodem k demokracii v porevolučních situacích, vývojem v subsaharské Africe a záležitostmi Súdánu.

Ladislav Vyhnánek pracuje jako přednášející na Katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Rovněž působí jako právní úředník Ústavního soudu České republiky. Je rovněž členem Českého centra pro lidská práva a demokratizaci. Je jedním z autorů nového komentáře k české Ústavě (2010).

Radwan Ziadeh je hostujícím profesorem Dubajské iniciativy na Kennedyho škole státní správy Harvardovy univerzity. Je zakladatelem a ředitelem Damašského centra pro studia lidských práv v Sýrii a spoluzakladatelem a výkonným ředitelem Syrského centra pro politické a strategické studie ve Washingtonu. Je generálním editorem časopisu Transitional Justice in the Arab World. V roce 2001 – 2002 pracoval jako šéfredaktor časopisu Tyarat a tajemník Syrské organizace pro transparentnost. V roce 2010 mu Světové hnutí za demokracii v Džakartě udělilo ocenění Democracy Courage Award za práci v oblasti lidských práv v Sýrii. Ziadeh je jedním z hlavních aktérů „Damašského jara“, období intenzívních debat o politice, sociální problematice a výzev k reformám v Sýrii po smrti prezidenta Hafize al-Asada v roce 2000. Často vystupuje jako politický komentátor v různých médiích v USA, Evropě a Středním Východě, například al-Džazíra,al-Arabija, BBC a al-Hurra. Publikuje rovněž nezávislé úvodníky pro hlavní arabský deník al-Hayat.

Htein Lin je barmský umělec v oboru malby, instalací a performancí, který rovněž vystupuje v Barmě jako komik a herec. Téměř sedm let (1998 – 2004) byl z politických důvodů vězněn. Ve vězení rozvinul své umění a dostupnými předměty, například miskami a zapalovači, nahrazoval chybějící štětce a vytvářel malby a tisky na bavlněných vězeňských uniformách. Od roku 2006 žije v Londýně a pravidelně se účastní výstav a performančních festivalů po celém světě. Svými díly upozorňuje na situaci v Barmě, stav svobody slova a politické vězně. Je zakládajícím členem webu umění v barmštině – www.kaungkin.com, kde přispívá svými kritikami literatury a umění a v roce 2010 byl kurátorem Festivalu barmského umění v Londýně.

Dolkun Isa je generálním tajemníkem Světového ujgurského kongresu a prezidentem Svazu Východního Turkestánu v Evropě. Je bývalým studentským lídrem demonstrací na podporu demokracie na Univerzitě Sin-Tiang ve Východním Turkestánu (též Autonomní ujgurská oblast Sin-Tiang v Čině) v roce 1988. Studoval fyziku na Univerzitě Sin-Tiang. V prosinci 1987 zakládal Svaz studentů – Věda a kultura (USSC) na Universitě Sin-Tiang. V červnu 1988 USSC organizoval v Urumči studentské demonstrace za demokracii. Bylo mu proto nařízeno domácí vězení a v září 1988 byl vyloučen z univerzity. Po dlouhotrvající perzekuci čínskými úřady uprchl z Číny do Německa, kde mu byl v r. 1996 udělen politický azyl a v r. 2006 i německé občanství. Získal Masters Degree v oboru politika a sociologie na Univerzitě Gazi v Turecku a diplom v oboru výpočetní techniky v Mnichově.

Omar Rodriguez Saludes je představitelem kubánské nezávislé žurnalistiky a bývalý politický vězeň, který po útěku žije ve Španělsku. Kvůli svému politickému aktivismu byl propuštěn ze zaměstnání v loděnicích v Havaně. V roce 1995 s Raúlem Riverou a několika dalšími aktivisty spoluzakládal hnutí nezávislých žurnalistů, kde začínal jako grafický reportér. Od roku 2001 je prezidentem tiskové agentury Nueva Prensa Cubana (nový kubánský tisk). Patří do tzv. Skupiny 75 sdružující opoziční aktivisty, kteří byli uvězněni a odsouzeni Castrovou vládou v březnu 2003. Tato vlna represí byla známá jako Černé kubánské jaro. Proces se uskutečnil během 48 hodin bez možnosti pracovat s obhajobou. Po odvolání mu Nejvyšší soud změnil doživotní trest na 27 let vězení ve věznici s nejvyšší ostrahou. Po sedmi letech a čtyřech měsících strávených za mřížemi vycestoval v roce 2010 do Španělska jako osoba vyhoštěná z politických důvodů ze své země. Podle organizace Reportéři bez hranic byl obviněn z „ohrožování státní bezpečnosti a územní celistvosti“. Soud jej rovněž uznal vinným z „podávání zkreslených informací o Kubě do ilegálních a nepřátelských publikací se zjevným záměrem napadat kubánskou Revoluci“.