ÚvodVidea / O „ruské stopě“ v...

O „ruské stopě“ v Česku kdysi a dnes (30. 1. 2018)

Meziválečné Československo bylo důležitým centrem ruského exilu, k jehož představitelům patřili významní učenci a intelektuálové. Zatímco Češi jásali v květnu roku 1945 nad příchodem Rudé armády, pro ruské (ukrajinské a běloruské) exulanty, často již československé občany, znamenal konec války další katastrofu – smrt, věznění, gulag. Situace byla o to bolestnější, že se o jejich osudech nesmělo hovořit, neboť památka na nekomunistické „Rusko mimo Rusko“ byla pro sovětsko-ruský imperiální narativ nepřijatelná. Nad problematikou proměn ruské přítomnosti v Praze a Česku diskutovali: Alexej Kelin, Ondřej Soukup a Mychajlo Fesenko. Debatu moderoval Petr Hlaváček.

„Uvažuji-li jako to, co ze mne tento svět dělá – totiž jako lidské identity zbavený šroubek gigantického soustrojí –, pak opravdu nemohu dělat nic: ničení zeměkoule, ohlupování národů a výrobu tisíců nových termojaderných bomb samozřejmě nezastavím. Uvažuji-li však jako to, čím každý z nás původně je, resp. čím každý z nás má – nezávisle na stavu světa – základní možnost se stát, totiž jako svéprávná lidská bytost, schopná odpovědnosti ke světu a za svět, pak samozřejmě mohu dělat mnoho.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 6. březen 1982