ÚvodNovinky / Andrej Krob (o)slaví 14....

Andrej Krob (o)slaví 14. března osmdesát aneb Občan Krob po deseti letech

12. duben 2018

IlustraceDalší příslušník mé generace, kterou kdesi nejhlouběji v sobě pořád – nač to tajit – cítím jako generaci mladou či nastupující, se dožívá sedmdesátky: Andrej Krob. Známe se padesát let, tak mám snad právo o něm říct několik slov. 

Myslím, že jedním z jeho nejcharakterističtějších znaků je velmi svérázný, typicky krobovský pohyb na hraně, na pomezí, vždy nebo nejčastěji někde „mezi“. Je v podstatě dělníkem, proletářem, rozhodně by nikoho nenapadlo ho považovat za typického příslušníka intelektuální elity národa. A přesto je známým divadelním a televizním režisérem, který by měl právo být zmiňován v různých antologiích. Je to typický samouk, který přerostl svým významem a dílem mnoho nesamouků. 
Pouští se rád do věcí, které nikdy nedělal. A kupodivu to nese dobré plody. Má právo odpočívat a šetřit si zdraví, ale pořád něco dělá, ba vymýšlí si stále odvážnější podniky. Pořádá-li divadelní festival, stlouká si sám z prken, která sehnal bůhvíkde, jeviště a lavice. Stříká-li mu někde z trubky voda, mění se v amatérského instalatéra. Zároveň režíruje Samuela Becketta. Byl léta zaměstnán v profesionálním divadle, ale vždycky ho nejvíc bavilo pohybovat se v amatérském prostředí. Teprve v posledních letech je ochoten režírovat i profesionální herce, byť jen pod podmínkou, že to nejsou žádné slavné hvězdy. Tedy opět celoživotní pohyb na nebezpečné hraně mezi divadlem amatérským a profesionálním. Je tvárný, ale zároveň neobyčejně, ba až paličatě svůj. 
Typickým projevem tohoto zvláštního „krobismu“ je jeho Divadlo na tahu. Existuje mnoho desítiletí, vystřídalo se v něm bezpočet herců, od různých školáků a dělníků, z nichž mnozí možná předtím v divadle nikdy nebyli, až po známé divadelní osobnosti – byť opět trochu přesahující běžnou představu profesionála – jako Ladislav Smoljak nebo Eva Holubová. Je znám jako neúnavný inscenátor mých her, který ví lépe než kdo jiný, jak na ně. Přičemž to jsou hry asi nejméně vhodné pro amatéry (složitá, těžko zapamatovatelná souvětí vylučující jakýkoli způsob improvizovaného „převyprávění“, či dokonce přeskakování).
Andrej Krob je ovšem vedle toho všeho, o čem mluvím, i nenápadným hrdinou, přesněji antihrdinou, respektive hrdinou, kterému je celkem jedno, zda se to o něm ví: jednu moji hru se odvážil inscenovat ve chvíli, kdy kulminoval odpor režimu k mé osobě (bezprostředně po mém veřejném dopise Dr. Husákovi), což samozřejmě odnesl ztrátou zaměstnání. A bez rozpaků a hned na začátku podepsal Chartu 77, aniž se o tom kdy někde zmínil nebo s tím operoval v době, kdy to už nebyl zločin, ale naopak životopisné plus. 
Andrej Krob byl vzorným vojákem, studnařem, mnohaletým utěsňovačem oken, kulisákem, kastelánem, vůdcem a manažerem divadla, režisérem. Je známým přednašečem dlouhých monologů (takzvaných špalků), při tom všem je skromným člověkem, schopným nejen dávat neustále lidi dohromady, ale i naslouchat jim a tu a tam přijmout pod tlakem zkušeností a argumentů i názor, který se liší od jeho původního mínění. Svou sedmdesátku si připomene Andrej způsobem sobě vlastním: inscenací jedné mé hry. Těším se na ni a těším se na další „špalek“, který na večírku po představení uslyším.

Václav Havel: Občan Krob
Napsáno 15. března 2008
Poprvé in: Lidové noviny, 14. dubna 2008

Sdílet

Facebook | Twitter

„Technika – toto dítě moderní vědy jakožto dítěte novověké metafyziky – se vymkla člověku z rukou, přestala mu sloužit, zotročila ho a donutila, aby jí asistoval u přípravy své vlastní zkázy. A člověk nezná východisko: nedisponuje myšlenkou, vírou a tím méně nějakým politickým konceptem, který by mu vrátil situaci do jeho rukou; bezmocně přihlíží, jak onen chladně fungující stroj, který vytvořil, ho nezadržitelně pohlcuje a vytrhuje ze všech jeho přirozených vazeb (například z jeho „domova“ v nejrůznějším slova smyslu, včetně jeho domova v biosféře), jak ho vzdaluje zkušenosti bytí a uvrhuje do „světa jsoucen“.“

Václav Havel:
Moc bezmocných – samizdatová esej, říjen 1978