ÚvodNovinky / Barmští poslanci v...

Barmští poslanci v Knihovně VH

6. září 2017

IlustraceDnes odpoledne přijal výkonný ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský parlamentní delegaci z Barmy/Myanmaru, která je v České republice na pozvání ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. 

V delegaci pod vedením místopředsedy Parlamentu Myanmarského svazu a místopředsedy horní komory parlamentu U Aye Thar Aunga byli poslanec U Thein Swe, předseda Výboru pro prověřování vládních záruk, zástav a závazků horní komory parlamentu, poslanec U Myo Naing, člen Výboru pro prověřování vládních záruk, zástav a závazků dolní komory parlamentu, Ko Bo Kyi, spoluzakladatel Asociace pro pomoc politickým vězňům (AAPP) sídlící původně v thajském exilu a Aung Myo Kyaw, ředitel rangúnské kanceláře AAPP. Všichni členové delegace byli za vlády vojenské junty součástí prodemokratické opozice a za své přesvědčení byli pronásledováni a vězněni.

Barmskou delegaci doprovodila Sabe Soe, ředitelka Burma Center Prague a setkání se krátce zúčastnil také bývalý ministra zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.

Tématem rozhovoru byl vztah Václava Havla a vůdkyně barmské opozice Do Aung Schan Su Ťij, složitá cesta k demokracii v Barmě/Myanmaru a současné etnické a náboženské násilí na severu země. Místopředseda parlamentu U Aye Thar Aung podrobně vysvětlil situaci v násilím zmítané oblasti a historické souvislosti etnických a náboženských vztahů. Michael Žantovský naproti tomu zdůraznil především nutnost ochrany civilního obyvatelstva bez ohledu na etnikum a náboženskou příslušnost.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980