ÚvodNovinky / Barmští poslanci v...

Barmští poslanci v Knihovně VH

6. září 2017

IlustraceDnes odpoledne přijal výkonný ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský parlamentní delegaci z Barmy/Myanmaru, která je v České republice na pozvání ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. 

V delegaci pod vedením místopředsedy Parlamentu Myanmarského svazu a místopředsedy horní komory parlamentu U Aye Thar Aunga byli poslanec U Thein Swe, předseda Výboru pro prověřování vládních záruk, zástav a závazků horní komory parlamentu, poslanec U Myo Naing, člen Výboru pro prověřování vládních záruk, zástav a závazků dolní komory parlamentu, Ko Bo Kyi, spoluzakladatel Asociace pro pomoc politickým vězňům (AAPP) sídlící původně v thajském exilu a Aung Myo Kyaw, ředitel rangúnské kanceláře AAPP. Všichni členové delegace byli za vlády vojenské junty součástí prodemokratické opozice a za své přesvědčení byli pronásledováni a vězněni.

Barmskou delegaci doprovodila Sabe Soe, ředitelka Burma Center Prague a setkání se krátce zúčastnil také bývalý ministra zahraničních věcí Karel Schwarzenberg.

Tématem rozhovoru byl vztah Václava Havla a vůdkyně barmské opozice Do Aung Schan Su Ťij, složitá cesta k demokracii v Barmě/Myanmaru a současné etnické a náboženské násilí na severu země. Místopředseda parlamentu U Aye Thar Aung podrobně vysvětlil situaci v násilím zmítané oblasti a historické souvislosti etnických a náboženských vztahů. Michael Žantovský naproti tomu zdůraznil především nutnost ochrany civilního obyvatelstva bez ohledu na etnikum a náboženskou příslušnost.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980