ÚvodNovinky / Osmdesát gratulantů k...

Osmdesát gratulantů k osmdesátinám

21. září 2016

IlustraceJména všech osmdesát gratulantů k osmdesátinám VH, kteří se objeví v paláci Lucerna v sobotu 15. října 2016 na večeru k nedožitému jubileu pana prezidenta:

Michal Ambrož & Hudba Praha, Bohdan Bláhovec, Jan Burian, Carton Clan, Circus Ponorka, Čokovoko, Jiří Dědeček, Dunajská vlna, Lenka Dusilová & Baromantika, Dagmar Havlová Ilkovičová a Ivan M. Havel, Bohdan Holomíček, Eva Holubová, Helena Houdová, Houpací koně, Jaroslav Hutka, Ille, Jablkoň, Miroslav Janek, Kieslowski, Kittchen, David Koller, Čestmír Kopecký, Krásné nové stroje, Jana Uriel Kratochvílová & Illuminatica, Andrej Krob, Květy, Lanugo, Milan Lasica, Laura a její tygři, Longital, Jiří Mádl, Máma Bubo, Vladimír Merta, Jan Hrubý & Ondřej Fencl, Monika Načeva, Michal Pavlíček a Pavel Bořkovec quartet, Neřež, Ondřej Němec, Noisy Pots, Ohm square, Petr Oslzlý, Oskar Petr, The Plastic People of the Universe, Plexis, Portless, The Prostitutes, PSH a Vladimír 518, Lucie Redlová, Republic of Two, Břetislav Rychlík, Fernando Saunders & friends, Andrea Sedláčková, Karel Schwarzenberg, Emma Smetana, Olga Sommerová, Zuzana Stivínová, Zdeněk Suchý, Tam Tam Batucada, Tea Jay Ivo, Jáchym Topol, Vlastimil Třešňák a Alo Trio Band, Magda Vašáryová, Táňa Vilhelmová, Vložte kočku, Dáša Vokatá a Oldřich Kaiser, Alexander Vondra, Zrní, Michael Žantovský, Živé kvety, Václav Havel & Ferdinand Vaněk.     

  • Vstupenky jsou k dispozici v sítích Ticketpro a GoOut, v pokladně kina Lucerna a neposlední řadě též v Knihovně Václava Havla.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980