ÚvodNovinky / Za Zdeňkem Neubauerem

Za Zdeňkem Neubauerem

7. červenec 2016

IlustraceV noci ze 4. na 5. července zemřel profesor Univerzity Karlovy Zdeněk Neubauer, český filosof a biolog, v roce 2001 laureát Ceny Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Neubauer byl bezpochyby jedním z nejoriginálnějších českých myslitelů současnosti, který díky svému renezančnímu vzdělání, myšlenkové hloubce a také svým osobitým životním stylem a způsobem komunikace ovlivnil prakticky každého, kdo se ocitl v jeho blízkosti. Na celkové hodnocení Neubauerova díla a jeho zařazení do širších souvislostí evropského myšlení je v této chvíli určitě ještě brzy. To bude primárním úkolem jeho žáků, kteří nyní, kdy se uzavřelo, budou teprve muset dát je dohromady. Již teď je ale jisté, že odešel člověk vskutku neobyčejný, který za sebou zanechává významné a v kontextu naší doby neopominutelné myšlenkové dědictví.

Jako příslušník nezávislé filosofické obce, která se pod vlivem Jana Patočky ustavila v dobách normalizace a svým sókratovským způsobem se snažila čelit všeobecnému marazmu „reálného socialismu“, Neubauer navázal úzký vztah i s Václavem Havlem. S dalšími členy Kampademie se v osmdesátých letech zúčastňoval každoročních „výjezdních zasedání“ na Hrádečku. V době Havlova uvěznění se díky Ivanovi M. Havlovi, který měl možnost se svým bratrem pravidelně korespondovat, stal klíčovým spoluautorem dopisů do vězení. Tyto dopisy jakožto komplement „Dopisů Olze“ lze právem považovat za elementární zdroj či inspiraci pro filosofování Václava Havla samotného. Byl to právě Neubauer, kdo byl Havlem ještě z vězení požádán, aby se stal jeho prvním vykladačem a napsal k „Dopisům Olze“ svoji filosofickou předmluvu.

Po sametové revoluci pak po léta Neubaer sloužil Václavu Havlu, prezidentu obnoveného demokratického státu, jako jeho filosofický rádce a občasný inspirátor prezidentských projevů. Jako člen „staré party“, jak to Václav Havel nazýval, se pravidelně zúčastňoval „Amálií“, kde ač sám člověk spíše apolitický, se aktivně podílel na aktuálních diskusích o probíhající společenských změnách a bezpochyby svým osobitým způsobem argumentace a kouzlem své osobnosti jim dodával rozměr  přesahující běžný rámec politických konzultací.

Posláním Knihovny Václava Havla je uchovávat a v měnící se světové situaci nadále rozvíjet jeho duchovní i politický odkaz. To čím k němu přispěl Zdeněk Neubauer, zůstane navždy jeho důležitou součástí.

Martin Palouš

Sdílet

Facebook | Twitter

Z dopisu Straně zelených

„Nechceme-li, aby v našem rybníce byli navždy jen dva tlustí sumci, musíme tam nasadit i nějakou štiku. Sumci navíc obvykle myslí jen na to, jak přežít nejbližší výlov, a odmítají myslet dál. Ale my přece nechceme, aby z naší země byla za třicet let jen průmyslová poušť, sloužící sice růstu růstu, ale vyzařující jediné: totální beznaděj. Jinými slovy: volme zelené!“

Václav Havel:
Dopis, 6. září 2009