ÚvodNovinky / 15 let bez Mejly Hlavsy

15 let bez Mejly Hlavsy

5. leden 2016

IlustraceDámy a pánové,

nejsem znalcem hudby a pochybuji dokonce o tom, že mám hudební sluch. Přesto si troufám tvrdit, že jsem rozuměl životu svého kamaráda, Milana Hlavsy zvaného Mejla. Byl to muzikant, který po léta a po desítiletí vdechoval hudbě Plastiků nezaměnitelnou tajemnost a dráždivost a který možná rozhodující měrou ovlivnil jejich zvláštní a zneklidňující styl. Styl, který jako by, aspoň podle mne, nějak pražsky, česky, středoevropsky varoval svět před možnými katastrofami.

Mejla a Plastici nebyli tak zvanými disidenty a jejich ambicí nebylo být opozicí komunistickému režimu. Měli, vedeni Ivanem Jirousem zvaným právem Magor, jinou ambici: chtěli svobodně žít, svobodně tvořit, svobodně se projevovat. A právě to zřejmě vadilo režimu nejvíc a právě proto je pronásledoval. A právě proto asi když je zavřeli, se mnoho jedinců a skupin spojilo v jeden velký solidární proud na jejich podporu, proud, který posléze vyústil v Chartu 77.

Měl jsem pak s Plastiky leccos co do činění, zvlášť v době, kdy jsem já byl na svobodě a Magor ve vězení a já jsem ho tak trošku zastupoval. Vybíral jsem jim texty k písním, organizoval jejich koncerty na své chalupě. Všechno to skončilo takovým téměř pohádkovým happy endem: já jsem se stal prezidentem a Plastici k dvacátému výročí Charty hráli Bondyho a jejich Magické noci ve Španělském sále Pražského hradu.

Ale pozor, já jsem rozuměl myslím Mejlovi i v jeho smrti. My jsme byli do poslední chvíle ve spojení mimo jiné proto, že měl tutéž chorobu, kterou jsem měl před tím já. Pánbůh, nevím přesně proč, chtěl, abych to já prozatím přežil a Mejla nikoliv. Myslím, že Akademie populární hudby zasluhuje uznání za to, že si povšimla Mejly a rozhodla, že patří do Síně slávy.

Mejlo, měj se dobře v té Síni.



 

Vystoupení prezidenta republiky Václava Havla při udílení cen Akademie populární hudby za rok 2000 uvedení do Síně slávy Milana Hlavsy, člena skupiny The Plastic People of the Universe Praha, Veletržní palác 17. března 2001 / Doslovný přepis mluveného slova, neredigováno.

Sdílet

Facebook | Twitter

Z dopisu Straně zelených

„Nechceme-li, aby v našem rybníce byli navždy jen dva tlustí sumci, musíme tam nasadit i nějakou štiku. Sumci navíc obvykle myslí jen na to, jak přežít nejbližší výlov, a odmítají myslet dál. Ale my přece nechceme, aby z naší země byla za třicet let jen průmyslová poušť, sloužící sice růstu růstu, ale vyzařující jediné: totální beznaděj. Jinými slovy: volme zelené!“

Václav Havel:
Dopis, 6. září 2009