Menu Prohledat web KVH EN

Projev Petra Pitharta na setkání se spolkovým prezidentem Joachimem Gauckem (7. kvěna 2014)

8. květen 2014

Ilustrace

Vážený pane spolkový prezidente,

vzpomenu nejdříve na naše setkání před dvěma lety. Vracel jste se tehdy ze své první návštěvy České republiky. Setkali jsme se na letišti, kam jste přijel rovnou z Lidic. Vaše přítomnost tam a Vaše slova pronesená byla naší veřejností mimořádně oceňována.

I váš včerejší a dnešní program i mne osobně oslovuje: v Terezíně byl vězněm můj otec a automobilku v Mladé Boleslavi provdala v roce 1990 za koncern Volkswagen vláda České republiky, které jsem předsedal. Tenkrát se to české společnosti vůbec nelíbilo.

Na tom letišti jste si vloni přál setkat se zdejšími bývalými disidenty a s lidmi, kteří se vrátili domů z politického exilu. Vážili jsme si toho. Jen výjimečně mívají státníci při oficiální návštěvě takové přání. Mluvili jsme tehdy hodně o Václavu Havlovi, o tom, že by se měl dnes v Evropě někdo ujmout jeho odkazu. Mohl jste poznat, že myslíme na Vás. Máte za sebou úctyhodnou minulost, která Vás, jistě nejen v našich očích, zavazuje.

Pak ale musíte počítat s tím, že vám budou kladeny otázky, které mnoha jiným státníkům ani nemá cenu klást, protože se určitě nějak vymluví a neřeknou nic, anebo nějakou nezávaznou frázi.

V těchto dnech si totiž ostře uvědomujeme, že náš svět se teď od doby pádu berlínské zdi z gruntu mění: dnes víme, že Rusko odmítá Západ i s jeho hodnotami a nevypadá to na nějakou krátkodobou kampaň. Západ přitom není energeticky soběstačný. Navíc se snaží udržet si konkurenceschopnost v soutěži se s nově se rozvíjejícími světovými ekonomikami, které bezostyšně pěstují sociální a ekologický dumping.

Aby toho nebylo dost, Evropská unie zatím zvládá finanční krizi, ale neví, zda a jak reagovat na celkovou změnu situace ve světě.

Nastoluje se otázka vedení Unie. Náš prezident mluví o Spolkové republice jako o motoru. Potřebuje Unie vedení? V jakém smyslu a v čem by mělo spočívat? V každém případě ve schopnosti a odvaze včas a přesně pojmenovávat problémy současného světa. Nikoli dominovat, ale určitě iniciovat nová, nesamozřejmá řešení.

Nedávno jste v projevu, který byl u nás celý otištěn a komentován, vyzval Německo, aby našlo odvahu k odpovědnosti za dnešní Evropu, integrující se v Unii. K takové odpovědnosti, která by odpovídala velikosti a bohatství vaší země.

Poláci, po staletí ohrožovaní nejen z východu, ale i ze západu, Vás k tomu dnes přímo vyzývají. Unie neví, jak reagovat na agresi Ruska vůči Ukrajině jistě také vzhledem k  energetické závislosti na ruském plynu a naftě. Opět z Polska se nově ozývá premiér Tusk a navrhuje, aby se Evropa dohodla na společné energetické politice vůči Rusku. Aby vytvořila unii tentokráte energetickou.

Bude zřejmě hodně záležet na tom, jaký k tomu zaujme postoj Vaše země. Byly doby, kdy si Německo s Ruskem v tom, čemu se říká „realpolitika“, velmi rozumělo. Před lety proto nepřekvapilo, i když znepokojilo, když si zajistilo privilegovaný přísun ruského plynu po dně Baltického moře. To byla a dosud je mnohem závažnější skutečnost, než trapný fakt oslavy narozenin vašeho bývalého kancléře ve společnosti pana Putina.

Rádi bychom věděli, zda má dnes Německo zájem na společné evropské energetické politice. Zvolilo doma jinou energetickou politiku než zbytek Evropy. Zároveň si pořídilo potrubí pod Baltem. Nemá dnes svázané ruce? Dnes čtu, že Američané jsou znepokojeni tím, že německé firmy cvičí speciální jednotky armády Ruské federace. I to s energetikou může souviset.

A teď druhý, podobně citlivý a související problém. Náš ministr zahraničí před několika dny podepsal v Pekingu závazek nejen nikdy nezpochybňovat územní celistvost Číny, ale také nikdy nepodporovat samostatnost Tibetu, a to v jakékoli podobě. Václav Havel také nezpochybňoval územní celistvost Číny, ale nikdy by nezašel tak daleko, aby se zřekl jakékoli podpory Tibeťanů, usilujících o zachování jejich kulturní a duchovní svébytnosti. Troufám si říci, že zřící se dalajlamy by pro Václava Havla znamenalo zříci se Evropy.

Je to náš, ale nejen náš problém. Jak se chovat k režimům, porušujícím lidská práva? Máme ustupovat, chceme-li sledovat také obchodní zájmy? Co když se v Evropě zvyšuje ochota zavírat oči nad postoji, které bychom sami doma a v Unii netolerovaly? Nebo je už i tolerujeme, jako v případě autoritářského režimu v Maďarsku?

Jsou lidská práva pro Evropu pořád ještě srozumitelné a sdílené téma? Tak velké téma, jaké bylo v době Helsinské konference v polovině sedmdesátých let? Na kterou přímo navazovalo disidentské hnutí u nás i u vás v bývalé NDR?

Oba aktuální problémy mají společný jmenovatel: Evropu a její Unii. Co ji drží pohromadě v čase těžkých zkoušek, mocných pokušení? Přece hodnoty, řekne se vždycky. Hodnoty se však osvědčují nikoli mluvením o nich, ale ochotou zaplatit za vzácnou nám hodnotu cenu, která není bagatelní. Jedině ochota ke konkrétní  oběti osvědčuje, že jedna hodnota má pro nás větší cenu než druhá.

Jsou dosud takové hodnoty, které my Evropané nebudeme chtít obětovat za žádnou cenu? Anebo se napříště bude každý snažit zachránit se sám? Chtě nechtě dostali jsme dnes možnost prokázat, že si některých hodnot vážíme více než jiných. Hodně bude teď záležet také na postojích Vaší země. Za sebe řeknu, že důvěřuji Vám i paní kancléřce Merkelové také proto, že jste oba žili v podmínkách, podobným těm, ve kterých jsme žili my.

Projev Petra Pitharta na setkání se spolkovým prezidentem Joachimem Gauckem (Praha, Lobkovický palác, 7. května 2014), které se uskutečnilo v rámci projektu Evropské dialogy Václava Havla.

Sdílet

Facebook | Twitter