Knihovna Václava Havla uvedla českou premiéru vítězné hry Ceny Alfréda Radoka
V rámci mezinárodního festivalu Divadlo uvedla Knihovna Václava Havla českou premiéru vítězné hry dramatické soutěže Ceny Alfréda Radoka za rok 2008 Don Juan v posteli od Miroslava Djablika.
Originálního ztvárnění této situační komedie formou scénického čtení připravil Tomáš Svoboda. Simulace spádu a rychlosti děje, v němž důležitou roli hraje, odkud kam se jednotlivé postavy přemisťují a v jaké místnosti se zrovna nacházejí, byla divákům přiblížena pomocí loutkového divadla. Scénické čtení se uskutečnilo za přítomnosti autora pana Djablika. Komediální parafráze revolučních událostí z roku 1989 využívající postavu světoznámého proutníka a nactiutrhače. Postava Dona Juana zde coby Dona Jána je spíše parodickým opakem slavné předlohy a postel zde není místem nevěry a smilnění, ale místem, kde se simulant a pokrytec skrývá před okolním světem plným změn. Děj se odehrává v jakémsi městě na Slovensku v sobotu 25.11.1989, tedy v době, kdy tehdejší Československo žilo revolučním nadšením, generálními stávkami a zmatky okolo zániku komunistického režimu. „Don Juan" však dělá pokrytecky „mrtvého brouka" a aby se vyhnul pro něj nepříjemným rozhodnutím a činům, simuluje zavřen doma nemoc. Nezabrání tak ale problémům osobnějším a na pozadí zmatku revolučního kvasu tak vyplouvají na povrh i zmatky způsobené nedorozuměními, utajovanými nevěrami a vzájemnými nevraživostmi mezi jednotlivými postavami.
Režie: Tomáš Svoboda Účinkovali: Irena Kristeková, Jana Stryková, Alena Štréblová, Jan Bidlas, Martin S. Bartůšek, Richard Fiala, Michal Kern, Jaromír Nosek a Tomáš Svoboda.
Veřejné čtení se uskutečnilo za podpory Knihovny Václava Havla a v partnerské spolupráci s agenturou Aura-Pont a s Nadačním fondem Ceny Alfréda Radoka.
„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“
Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington
21. únor 1990
Fotogalerie
