Poselství

Václav Havel byl laskavý a skromný člověk se smyslem pro humor. Svou celoživotní motivaci čerpal z přesvědčení, že pravda nakonec musí zvítězit. Toto přesvědčení mu od mládí působilo ze strany státní moci mnoho problémů. Stejné přesvědčení vedlo český a slovenský lid k tomu, že si zvolil po pádu totalitního režimu během sametové revoluce Václava Havla za svého prezidenta.  Během revoluce, která byla projevem obrovské síly československého lidu a v jejímž čele Havel stál.

Havlův celoživotní boj o lidská práva vedl k tomu, že ani v dobách, kdy byl sám u moci, neprojevoval zlobu ani nevolal po odplatě. Vždy se snažil o smíření. Výrazně se také zastával tibetského národa v jeho snaze dosáhnout spravedlnosti a svobody. Svou podporu neomezil pouze na slova, ale zúčastnil se i pochodu za solidaritu s Tibetem.

Charta 77, jejíž byl Havel spoluautorem, měla dalekosáhlý dopad v jeho zemi i v zemích vzdálených. V nedávné době byla inspirací i pro Chartu 08 v Číně. Havel se projevil jako opravdový přítel, když se otevřeně zastával autora této charty, aktivisty Liou Siao-Po. A právě dnes 6. ledna uplynuly dva roky od zahájení úspěšné kampaně, jejímž cílem bylo získat pro Liou Siao-Po Nobelovu cenu míru.

Václav Havel založil nadaci Fórum 2000 v přesvědčení, že bude dobré, když osvícení a angažovaní lidé z různých zemí, různých kultur, náboženských okruhů, ale také z různých odvětví lidského poznání budou mít možnost spolu v klidu diskutovat. Mně se zdá, že je to ten nejlepší způsob, jak podporovat demokracii v nedemokratických zemích a v  zemích s rozvíjející se demokracií posílit respekt k lidským právům a náboženské, kulturní a etnické toleranci. Ujistil jsem nadaci Fórum 2000, že udělám, co bude v mých silách, abych přispěl k její činnosti a zachoval tak duch svobody, pro který se Václav Havel tolik angažoval.

Prezident Havel mě poctil pozváním k návštěvě Československa v únoru 1990. Byl jsem se tak prvním zahraničním hostem brzy poté, co se stal prezidentem své země. Nikdy nezapomenu, jak nadšeně mě vítaly zástupy lidí radujících se z nově nabyté svobody. Prezident Havel na mne už tehdy udělal dojem svou upřímností a opravdovostí. Při každém dalším setkání v následujících letech jsem se pokaždé přesvědčil o tom, že byl horlivým bojovníkem za svobodu a lidská práva všude na světě. Při našem prvním setkání se mi svěřil, jak blízký mu byl jeden z mých předchůdců, šestý dalajláma, který se těšil pověsti člověka znalého světa a se vztahem k literatuře. A nedávno - při příležitosti Mezinárodního dne lidských práv, pouhý týden před smrtí Václava Havla - jsem byl dojat tím, že jsme navzdory jeho křehkému zdraví mohli setkat. A tak jsem se stal i jeho posledním zahraničním hostem. Jsem pevně přesvědčen, že na duchovní rovině mezi námi existovala silná vazba.

Při příležitosti této vzpomínkové akce ve Washingtonu, (v Praze a v dalších městech) bych chtěl s velkou úctou a obdivem připomenout ryzí lidskost a mravnost prezidenta Václava Havla a zdůraznit, že důsledná angažovanost pro dobro druhých znamenala, že jeho život byl skutečně smysluplný.