Menu Prohledat web KVH EN

Neznámý Havel

14. listopad 2011

Ilustrace

Rozhovor Jáchyma Topola s Lenkou Jungmannovou, literární historičkou a objevitelkou téměř zapomenutých divadelních textů Václava Havla.

Necítíš se jako literární historička tak trochu v roli Indiana Jonese? Objevit zmizelé, téměř neznámé texty autora, jako je Václav Havel, tedy autora značně rozpitvávaného a sledovaného, je skutečně neobvyklé a zní to až neuvěřitelně. Jak a kde jsi na ně narazila? Bylo to dobrodružné?

Pravda je, že když jsem dotyčný exemplář Vyskočilova a Havlova Autostopu vzala do rukou, začalo mě lehce mrazit, protože jsem věděla, co by sešit mohl obsahovat. O skečích, z nichž jeden byl pokládán za ztracený, a o Havlově počátečním působení v Divadle Na zábradlí jsem totiž tehdy právě dokončovala studii a s autorem před tím o problému hovořila. Takže nález lze považovat za paralelní výsledek mého zkoumání. Takové věci se někdy badatelům stávají, jen jsem v tomto případě kromě obohacení české literatury snad potěšila i autora.

Sám nález vůbec dobrodružný nebyl, i když by se do Spielbergova filmu jako fór hodil: prostě jsem po nějakém čase pátrání opět dorazila do knihovny Divadelního ústavu a nechala si tentokrát ukázat všechny exempláře daného titulu - a mezi nimi jsem náhle objevila původní verzi hry. Protože byl ale titul nepřesně zaevidovaný, nedalo se to z katalogu poznat, a tudíž ho od doby vzniku zřejmě neměl v ruce nikdo, kdo by tušil jeho výjimečnost.

A ještě je třeba popřít, že by Havlovo dramatické dílo bylo nějak přehnaně rozebírané. Pokud pomineme novinářskou reflexi, většinou povrchní a diletantskou, tak odborných prací o jeho hrách zas tak moc nemáme - ve srovnání třeba s německy či anglicky psanou recepcí Havlova díla. Dramatik, který vstoupil na jeviště v roce 1963 a doma dosud nemá reprezentativní monografii (existuje jen jedna, charakterem spíše skripta), skutečně není „rozpitváván“.

A jsou to literární poklady, nebo spíš bizarní drobnosti, kuriozity?

Ani jedno. Rozsahem jde o krátké texty, takže vedle autorových celovečerních her mohou být těžko pokládány za poklad, zároveň to ale nejsou žádné začátečnické kuriozity. Literární stylizací i tematicky skeče naprosto ladí s tehdejší Havlovou tvorbou - mám na mysli hry Rodinný večer, Zahradní slavnost a Vyrozumění (která je původně starší než Slavnost), ale i typogramy Antikódy.

Osvětlují skeče dramatika z dosud neznámého úhlu? Co o něm či o době, v níž vznikly, vypovídají?

Z dnešního pohledu, tedy při znalosti bohatství Havlova dramatického díla, příliš překvapeni nebudeme, ale též nebudeme zklamáni. Rozpoznáme autorův rukopis, absurdní humor i stylistické a gramatické (stylotvorné) postupy, jimiž boří mylné představy o moderní společnosti. Co však musí soudného člověka zaskočit, bude míra otevřenosti, s níž si Havel ve skeči Motomorfóza dovolil kritizovat totalitní režim. Skoro bych se vsadila, že kdyby se tato scénka byla v roce 1961 dostala na jeviště, tak - pokud by kus nebyl okamžitě zakázán - by se Havlova kariéra odvíjela rychleji a třeba i jinak.

Můžeš nám říci, kdo a jak bude 17. listopadu Havlovy skeče v Galerii Montmartre uvádět?

Skeč Ela, Hela a stop nastudovala v roce 2009 jako příležitostnou inscenaci režisérka Hana Burešová s Jaroslavou Pokornou a Naďou Vicenovou (v produkci Divadla v Dlouhé). Děj je sice vtěsnaný do malé plochy, ale v lecčem Havlovu kritiku identity vykresluje trefněji než pozdější hry. Pojednává o tom, jak dvě starší dámy zkusí poprvé v životě stopovat, což s nimi osobnostně dost zamává...

Související fotogalerie

Související akce

Sdílet

Facebook | Twitter