Vítku, nebyli jste před prací současného velikána, tedy klasika Václava Havla, svázáni bázní a posvátnou úctou?

Jistěže byli. Jen výjimečně pracujeme s textem, který je určen pro činoherní prostředí. A to jsem se teprve dnes dozvěděl, že Václav Havel nedovoluje měnit hercům texty. Nesnáší to! Tak z toho už mi šel mráz po zádech. Svolení k jedinému, tedy pátečnímu provedení ale máme. Co bude dál, nevíme.

Jak jste přišli zrovna na Horský hotel?

Zjistili jsme, že nás četba právě tohoto kusu i po letech obzvláště baví, srší z toho nápady. Někdo by řekl, že je to retro, ale to je nesmysl, je to živá věc. A kvůli těm nápadům nás začala práce ohromně bavit. A protože to baví nás, jsem přesvědčený, že to bude zajímavé i pro lidi, pro které je takovéhle zpracování Havla nezvyklé.

Bude váš Havel pořád Havel?

Horský hotel je samozřejmě text šitý pro lidi, takže loutky, které jsou samy o sobě srandovní nebo komické tu havlovskou absurditu, která je nábojem textu, ještě podtrhují. A ovšem do děje vnášíme svoje vlastní výrazové prostředky, hravost a barevnost loutkového divadla. Například využíváme Havlovy puntičkářské režijní poznámky tak, že je jistým způsobem říká vypravěč. A zapojili jsme elektrické vláčky i klávesy ze sedmdesátých let, které hrají dramatikem předepsanou melodii z Doktora Živaga … odvážili jsme se k lecčemu, je to ale pořád Havel. Uvidíte.