Když i Havel verše psal
Ve středu 2. června 2010 od 18 hodin se v rámci projektu Knihovny Václava Havla Jaro s Šestatřicátníky uskuteční v prostorách Galerie Montmarte literární večer Václava Havla.
Večer Václava Havla je poslední z pětice setkání s osobnostmi a tvorbou nejvýznamnějších básníků z řad Šestatřicátníků - neoficiální literární skupiny vzniklé z iniciativy Václava Havla v 50. letech 20. století. Básnické texty bude číst autor sám a jeho jinošské alter ego Jiří Suchý z Tábora. Literárněhistorický úvod pronese Martin C. Putna.
Václav Havel je básník civilnosti a každodennosti. Básník kaváren a nábřeží. Básník neviděné Ameriky. Básník, jehož téměř zcela zalehl dramatik, disident, myslitel a prezident. Básník, který přesto přežil.
Součástí večera bude též uvedení Sešitu Knihovny Václava Havla 2/2010, sestaveného z tvorby Šestatřicátníků, uveřejňované v samizdatových časopisech Rozhovory 36 a Stříbrný vítr. V knize se objeví mimo jiné Havlovy neznámé texty z jeho nejranějšího období, čerstvě objevené v hlubinách Hrádečku.
Šestatřicátníci byli „první partou“, kterou kolem sebe Václav Havel shromáždil, když jemu a všem ostatním bylo sedmnáct let. Šlo zajisté o „partu“ dosti výjimečnou - partu teenagerů s ambicemi literárními, politickými a filosofickými, jež se cílevědomě míjely s literárními, politickými a filosofickými proudy své doby, nejtemnějších stalinských let. Václav Havel tehdy činí vlastně totéž, co bude činit v šedesátých letech, když se pokusí nalézt platformu nezávislé tvorby a myšlení napříč směry v časopise Tvář. A činí totéž, co bude činit v sedmdesátých letech, když zorganizuje další společenství nezávislých osobností kultury, myšlení i politiky - Chartu 77. A činí koneckonců totéž, co bude činit v devadesátých letech, když bude navzdory tendenci k naprosté identifikaci politiky se stranictvím hlásat „nepolitickou politiku“ - politiku, jejímiž nositeli by měly být integrální nezávislé osobnosti, pro které je politická příslušnost jen druhotná. Kdyby pro nic jiného, tedy proto je poučné číst tyto nejranější, teenagerovské texty Václava Havla a členů jeho „první party“ - jeho „protocharty“.
(z předmluvy Martina C. Putny ke knize Rozhovory 36, Stříbrný vítr)
Související akce
- Literární večer - Václav Havel 02/06/10 18:00 – 19:30
„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“
Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis
7. srpen 1980
Fotogalerie
