ÚvodKalendář akcí / Mahmúd Darwíš,...

Mahmúd Darwíš, světoznámý palestinský básník

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 10. březen 2016, 19:00 – 21:00

Oslava 75. výročí narození nejvýznamnějšího palestinského básníka, v jejímž rámci zazní Darwíšovy básně v několika jazycích: v češtině, arabštině, angličtině a francouzštině.

Váženým hostem večera bude známý syrský literární kritik a znalec Darwíšova díla, pan Subhi Hadídí žijící v Paříži, který zmíní význam palestinského básníka v celosvětovém kontextu. Docent František Ondráš z Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK, který se dlouhodobě věnuje arabské literatuře, pohovoří o Darwíšovi v českém kontextu.

Básně přečtou herci Sara Arnstein, Hélène Genet, Karel Dobrý, Jiří Šimek, Daniel Brown a další, hudebně je doprovodí Monika Načeva a Marwan Alsolaiman.

Večer zakončí ochutnávka levantské kuchyně.

Večer je pořádán Přáteli poezie Mahmúda Darwíše ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla

Lyrik, prozaik a novinář Mahmúd Darwíš se narodil 13. března 1941 v galilejské vesnici Al-Birwa nedaleko Akry. Zemřel 9. srpna 2008 ve věku 67 let v USA. Vydal na třicet básnických sbírek a jedenáct prozaických knih, které byly přeloženy do více než dvaceti jazyků. V češtině vyšla sbírka básní Přicházím do stínu tvých očí (překlad Burhan Kalak, Babylon, 2007) a sbírka esejů Deník všedního smutku (překlad Luboš Kropáček, Novinář, 1989). Darwíš získal řadu mezinárodních ocenění, v Evropě například francouzský Řád umění a literatury udělovaný francouzským ministerstvem kultury anebo Cenu nizozemského prince Klause a další.

„Darwíš je básníkem vlasti, života a lásky, kterému se dostalo celosvětového uznání,“ uvádí překladatel Burhan Kalak, který přečte básně svého krajana v arabštině.

Související fotogalerie

Sdílet

Facebook | Twitter

„Technika – toto dítě moderní vědy jakožto dítěte novověké metafyziky – se vymkla člověku z rukou, přestala mu sloužit, zotročila ho a donutila, aby jí asistoval u přípravy své vlastní zkázy. A člověk nezná východisko: nedisponuje myšlenkou, vírou a tím méně nějakým politickým konceptem, který by mu vrátil situaci do jeho rukou; bezmocně přihlíží, jak onen chladně fungující stroj, který vytvořil, ho nezadržitelně pohlcuje a vytrhuje ze všech jeho přirozených vazeb (například z jeho „domova“ v nejrůznějším slova smyslu, včetně jeho domova v biosféře), jak ho vzdaluje zkušenosti bytí a uvrhuje do „světa jsoucen“.“

Václav Havel:
Moc bezmocných – samizdatová esej, říjen 1978