ÚvodKalendář akcí / Otto Placht: Vypravěč

Otto Placht: Vypravěč

Ilustrace
  • Kde: Galerie Montmartre
  • Kdy: 19. únor 2013, 19:00 – 24. březen 2013, 18:00

Výstava obrazů Otty Plachta, inspirovaných mytickými příběhy a dnešním životem amazonských indiánů kmene Šipibó.

Otto Placht (*1962 Praha) je výtvarník známý českému publiku především jako „malíř džungle“. V osmdesátých letech vystudoval AVU a od roku 1990 do 1993 působil v Ateliéru monumentální tvorby Jiřího Načeradského.

Původně se věnoval tvorbě podle teorie fraktálů a chaosu.

V roce 1993 se setkal v Miami s obrazy umělce Pabla Amaringa, inspirovanými halucinogenní ayahuascou. Amarignova tvorba ho natolik uchvátila, že odjel do peruánské Pucallpy. Několik let žil v džungli s indiány kmene Šipibó, jejichž estetikou je značně ovlivněn. Jak se sám vyjádřil: „Skončil jsem u úplně jednoduchých, geometrických skeletů a nevěděl jsem, čím to oživit. Táhla mě spontánní malba a měl jsem pocit, že v džungli bude ten šém, který dá kostrám život a obalí je živou tkání. No a ta živá tkáň mi nakonec úplně rozebrala skelet.“

První výstava Plachtových amazonských obrazů se konala v roce 1997 v Galerii Václava Špály. Od té doby autor vystavuje pravidelně. Žije střídavě v Praze a Pucallpě, kde rovněž vyučoval jako hostující profesor na tamější univerzitě.

V Galerii Montmartre vystavuje Otto Placht cyklus obrazů z letošního roku s názvem Kosmovize. Staví se tu do role vypravěče, který obcházel roztroušené indiánské klany a vyprávěl dávné příběhy a mýty. Působil tak jako tmelící prvek kmene. V Plachtových olejomalbách se tato stará kultura přirozeně prolíná do současnosti. Snad je to jakási novodobá peruánská mytologie viděná autorovýma očima. Jsou zde zobrazeny jak základní mýty, jako je ten o stvoření rostlin, tak mýty, které žijí mezi domorodci dodnes. Například sirény, hroznýší ženy, které podle legendy obývají místní jezero Yarinacocha a stahují lidi pod hladinu svých vod. Zároveň zde vidíme „postmoderní“ indiánskou společnost – drobné a podsadité Šipiby tančící a popíjející alkohol v nočních barech.

V Kosmovizích hemžících se figurami, které jsou pro Plachtův rukopis nezvyklé, můžeme přesto s naprostou samozřejmostí rozeznat autorův svět.Jsou to samorostlé příběhy stvoření a života, různorodé a paralelní perspektivy a plynulé formy, které vegetativně vyrůstají jedna z druhé a navzájem se pohlcují. Jde zde o mnohovrstevnatou přeplněnost příběhy, jež je dána neuvěřitelně složitou strukturou života, kterou džungle představuje.

Jak říká Otto Placht: „Amazonie je ezoterický svět ukrytý v koberci pralesa. Mizí tu prostor, mění se způsob porozumění. Nejsou tu světové strany, vždy bloudíte v kruzích. Vše se děje mezi životem a smrtí, v zemi, ve vodě, v bahně, ve vzduchu mezi listy, v korunách stromů.“

Marianna Placáková

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Filip Topol: Fantazie G mollNové knihyCena Václava Havla za lidská práva 2014