ÚvodKalendář akcí / Mihail Sebastian: Jak jsem se...

Mihail Sebastian: Jak jsem se stal chuligánem

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 5. říjen 2018, 18:00 – 21:00

Skandál, který vyvřel roku 1934 kolem vydání románu Už dva tisíce let / Jak jsem se stal chuligánem tehdy sedmadvacetiletého rumunského spisovatele Mihaila Sebastiana, překročil hranice literatury a stal se roznětkou aféry, která rozdmýchala dobové antisemitské vášně. Román samotný kvazi deníkovou formou mapuje události, společenské klima a atmosféru rumunské bohémy v letech 1922 až 1933. Snaží se také popsat a vymezit postavení židů, pozici jedince vůči mase, intelektuála vůči světu, rozehrává metafyzické téma osamocenosti. Přičemž druhdy skandální a převratné dílo, které je už dávno klasikou, působí pozoruhodně aktuálně i dnes.

Diskusi o knize a jejím autorovi povede překladatelka paní Hana Herrmannová s filozofem a spisovatelem Ciprianem Vâlcanem a profesorem Michaelem Finkenthalem.

Překlad do češtiny zajistí Jarmila Horáková a Jiří Našinec.

Pořádá Knihovna Václava Havla ve spolupráci s Rumunským kulturním institutem a nakladatelstvím Herrmann & synové pod záštitou Velvyslanectví Státu Izrael.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980