ÚvodKalendář akcí / Ivan Krastev: Budoucnost...

Ivan Krastev: Budoucnost Evropy

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 11. červen 2018, 19:30 – 21:00

Pro účast na akci je nutné se registrovat ZDE.

Proč bychom EU neměli považovat za samozřejmost, proč bude budoucnost EU definována reakcí na uprchlickou krizi a proč bruselské elity postrádají důvěru – to jsou otázky, na které se Ivan Krastev pokusil najít odpovědi ve své knize Po Evropě (After Europe) a kterými se bude zabývat v rámci diskuse.

Paradoxem roku 2017 bylo, že ačkoli Evropská unie nedokázala vyřešit ani jednu z krizí, které jí v předchozím roce zmítaly, vzájemné působení těchto krizí dalo vzniknout podmínkám, které tomuto bloku pomohly přežít. Unie je křehká jako nikdy předtím, ale šance, že to ustojí, jsou mnohem větší, než tomu bylo o rok dříve. Přestože nezmizel ani jeden z četných problémů, které narušují celistvost Unie, v průběhu roku evropská ekonomika prokazatelně rostla, klesala nezaměstnanost a průzkumy veřejného mínění po celém kontinentu zaznamenaly obnovení důvěry v budoucnost Evropy. V roce 2017 se proevropské síly nečekaně chopily iniciativy. Jak se EU dnes daří obnovit své poslání, když nevyřešila ani jednu z krizí, které hrozí jejím rozbitím?

Ivan Krastev je předsedou Centra liberálních strategií v Sofii a stálým členem Institutu humanitních věd ve Vídni. Je zakládajícím členem předsednictva Evropské rady mezinárodních vztahů, členem rady Mezinárodní krizové skupiny a aktivním přispěvatelem New York Times.

Pořádá Knihovna Václava Havla ve spolupráci s Velvyslanectvím Bulharské republiky v České republice.

Debata se uskuteční v angličtině, simultánní tlumočení zajištěno.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Technika – toto dítě moderní vědy jakožto dítěte novověké metafyziky – se vymkla člověku z rukou, přestala mu sloužit, zotročila ho a donutila, aby jí asistoval u přípravy své vlastní zkázy. A člověk nezná východisko: nedisponuje myšlenkou, vírou a tím méně nějakým politickým konceptem, který by mu vrátil situaci do jeho rukou; bezmocně přihlíží, jak onen chladně fungující stroj, který vytvořil, ho nezadržitelně pohlcuje a vytrhuje ze všech jeho přirozených vazeb (například z jeho „domova“ v nejrůznějším slova smyslu, včetně jeho domova v biosféře), jak ho vzdaluje zkušenosti bytí a uvrhuje do „světa jsoucen“.“

Václav Havel:
Moc bezmocných – samizdatová esej, říjen 1978