ÚvodKalendář akcí / Evropské dialogy Václava...

Evropské dialogy Václava Havla: Česko na evropské křižovatce

Ilustrace
  • Kde: DOX Centre for Contemporary Art
  • Kdy: 14. květen 2018, 10:00 – 17:00

Co nám čtrnáct let členství v Evropské unii přineslo? Jakých výhod díky němu požíváme? Nebo jsme naopak něco ztratili? Proč se stále častěji na její adresu ozývají skeptické hlasy? Existují snad jiné alternativy? Jakou budoucnost pro naše země Evropská unie představuje? A jakou my pro ni? Těmito a podobnými otázkami se bude zabývat již pátý ročník konference Evropské dialogy Václava Havla. Pro účast na konferenci je nutné se registrovat ZDE.

Na jedné straně se rýsuje cesta k prohloubení evropské integrace – rozšíření měnové unie, vybudování společné obrany a hlubší koordinace zahraniční politiky. Na druhé straně sílí hlasy, volající po větší decentralizaci a návratu některých pravomocí na národní úroveň. Ani jeden z těchto postojů však nereflektuje problém evropské identity, duchovního étosu spojujícího členské země a jejich občany, po kterém volal Václav Havel.

Konference Evropské dialogy Václava Havla otevírá a vede diskusi o aktuálních tématech, ovlivňujících další směřování současné Evropy, s přihlédnutím k duchovnímu odkazu Václava Havla. Akce vytváří prostor pro setkání zajímavých osobností z řad sociologů, ekonomů, politiků, novinářů, ale také mladých lidí – nebo studentů, začínajících politiků či aktivistů, aby nejen mezi sebou, ale také společně s publikem diskutovali o aktuálních otázkách, před kterými Česko, respektive současná Evropa stojí.

Konference se uskuteční v češtině a angličtině, se simultánním překladem z/do obou jazyků a bude streamována Českou televizí.

Více informací, včetně aktualizovaného programu, naleznete zde

Sdílet

Facebook | Twitter

„Technika – toto dítě moderní vědy jakožto dítěte novověké metafyziky – se vymkla člověku z rukou, přestala mu sloužit, zotročila ho a donutila, aby jí asistoval u přípravy své vlastní zkázy. A člověk nezná východisko: nedisponuje myšlenkou, vírou a tím méně nějakým politickým konceptem, který by mu vrátil situaci do jeho rukou; bezmocně přihlíží, jak onen chladně fungující stroj, který vytvořil, ho nezadržitelně pohlcuje a vytrhuje ze všech jeho přirozených vazeb (například z jeho „domova“ v nejrůznějším slova smyslu, včetně jeho domova v biosféře), jak ho vzdaluje zkušenosti bytí a uvrhuje do „světa jsoucen“.“

Václav Havel:
Moc bezmocných – samizdatová esej, říjen 1978