ÚvodKalendář akcí / Beseda Jiřího Jírů a...

Beseda Jiřího Jírů a Whakaari Rotorua: Václav Havel a Maoři

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 20. listopad 2017, 19:00 – 21:00

„Z toho, co jsem pochopil o maorské tradici a o maorské kultuře, vysvítá, že jim je veškerý fanatismus cizí a že jim jde jen a jen o uznání vlastní kulturní identity. Snaží se, aby nebyli jen muzeálními exponáty, ale aby byli vnímáni a respektováni jako součást novozélandské historie, přítomnosti i její budoucnosti.“ VH

Fotograf Jiří Jírů, jenž byl osobním fotografem Václava Havla až do roku 1997 a fotil i pro ta nejprestižnější světová média jako The New York Times, Time, Newsweek, Business week, Frank Tomas Grapl, Maoravák s maorskými a českými kořeny, a soubor Whakaari Rotorua ze Země dlouhého bílého oblaku (Nový Zéland) přiblíží památnou návštěvu Václava Havla u Maorů.

Projekci unikátních fotografií Jiřího Jírů z Havlovy návštěvy maorské vesnice ve městě Rotorua doprovodí maorská skupina vysvětlením kontextu a kulturních souvislostí, kterým běžně Češi nerozumějí. A Whakaari Rotorua předvedou tradiční maorské písně i Haku, tradiční maorský tanec, který se stal celosvětově známým především díky předzápasovým rituálům novozélandského ragbyového týmu All Blacks. Nejznámější haka nese název Ka mate, neboli „Jednou přijde smrt, teď ale žiju“.

Pořadem provází Kristina Maková.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Mnozí dnešní Evropané či Američané pociťují bolestivě fakt, že euroamerická civilizace zničila svébytnost mimoevropských kultur, zakoušejí to jako svou vinu a cítí potřebu tuto vinu odčiňovat jakýmsi vciťováním se do jiných, přizpůsobováním se jim, podbízením se, touhou jim tak či onak „pomáhat“. To je podle mne falešná cesta… obsahuje opět onen známý pocit nadřazenosti… je to kolonialismus naruby. Je to intelektuálská křeč. Myslím, že si všichni nejlépe navzájem porozumíme, když si nebudeme na nic hrát, zůstaneme prostě všichni sami sebou a budeme se jen navzájem ctít a respektovat.“

Václav Havel:
Řeč při předávání Ceny Indíry Gándhíové, Dillí, 8. únor 1994