ÚvodKalendář akcí / Faulerová, Pech: Nová próza

Faulerová, Pech: Nová próza

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 9. listopad 2017, 19:00 – 21:00

Lucie Faulerová a Miroslav Pech patří mezi nejsilnější hlasy nové literární generace.

Miroslav Pech dosud vydal povídkové sbírky Napíšu Pavle a Ohromně vtipná videa. Jejich knihy jsou nesentimentální a nelíbivé, věrohodné a napínavé. Pechovi Cobainovi žáci, vydaní v nakladatelství Argo, vypovídají za stovky či tisícovky dnešních postbeatniků a hipsterů, zatímco debut Lapači prachu Lucie Faulerové, který uvádí nakladatelství Torst, je ryze výpovědí jednotlivce. Oba hrdinové jsou ztracení… a každý z jiného důvodu. První klopýtá vlivem „rozmazané“ doby, chce se stát rockovou hvězdou a vtipkuje v drogovém oparu, druhou stahuje nefungující rodina, přičemž vede mezilidskou poziční bitvu, plnou pastí a nášlapných min. Oba mají problém s vlastní identitou, řeší otázku, kdo vlastně jsou. Pechův hrdina se snaží někam zařadit, sní o tom, čeho jednou dosáhne, hrdinka Faulerové se nepovažovala nikdy za nic a jakémukoli zařazení se vehementně brání.

Uvádí Jáchym Topol, debut pokřtí Kateřina Šedá.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980