ÚvodKalendář akcí / Javier Gomá: Filozofie pro...

Javier Gomá: Filozofie pro tento svět

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 7. listopad 2017, 19:00 – 21:00

Javier Gomá (*1965, Bilbao) je jedním z nejplodnějších a nejoriginálnějších myslitelů španělsky mluvící části světa.

Již v raném mládí měl určitou představu skutečnosti, což se proměnilo i v jeho poslání. Byla jí „idea celistvosti“, jejímž vyjádřením byl posedlý a zabýval se jím téměř třicet let, během nichž odpromoval v oboru klasická filologie a filozofie, dokončil doktorské studium práv a začal pracovat. Veškeré tyto niterní pocity se rozhodl zpracovat filozoficky, v oboru, který Gomá považuje za odvětví literatury. Souhrnnou práci pojmenoval „Tetralogie příkladnosti“. Dle Gomy jsou tyto čtyři knihy kapitolou jediného niterného vyznání, pokusem o dosažení dvou cílů: dojít na tomto světě individuality a současně, proti vší zkušenosti, živit naději zachovat tuto individualitu i mimo náš svět, na kterémkoli místě a v kterékoli době. Gomovou hlavní tezí je světská filozofie: o všem, pro všechny a se vší grácií.

Debatu s panem Javierem Gomou povede Michael Žantovský.

Večer uvede Jeho Excelence Pedro Calvo-Sotelo, velvyslanec Španělska.

Simultánní tlumočení ze španělštiny zajištěno.

Související videa

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980