ÚvodKalendář akcí / Leïla Slimani: Něžná...

Leïla Slimani: Něžná píseň

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 18. září 2017, 19:00 – 21:00

Odložené setkání se spisovatelkou Leïlou Slimani, laureátkou Goncourtovy ceny za rok 2016.

V češtině jí doposud vyšel román Něžná píseň, za který obdržela Goncourtovu cenu a který je trefnou sociologickou sondou do života současné Francie a zároveň vypráví temný příběh o lidském šílenství a samotě. Její druhá kniha, V lidožroutově zahradě, která v češtině vyjde v příštím roce, vzbudila velkou odezvu u literárních kritiků, kteří o ní psali jako o „šokující verzi Paní Bovaryové naší doby“.

Leïla Slimani se narodila a vyrůstala v marockém Rabatu, poté vystudovala Institut politologických studií v Paříži. Od roku 2008 působila jako novinářka, nyní se na plný úvazek věnuje psaní. Oba romány vycházejí v překladu Sáry Vybíralové.

Večer se koná ve spolupráci s Francouzským institutem a nakladatelstvím Argo. Autorské čtení a debata proběhne ve francouzštině, simultánní tlumočení zajištěno.

Autorka do Prahy přijíždí v rámci festivalu Francouzský literární podzim, který pořádá Francouzský institut v Praze.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980