ÚvodKalendář akcí / Evropské dialogy Václava...

Evropské dialogy Václava Havla: Kde Evropa začíná a končí?

Ilustrace
  • Kde: DOX Centre for Contemporary Art
  • Kdy: 15. květen 2017, 09:00 – 17:00

Evropské dialogy Václava Havla jsou mezinárodní projekt, který otevírá a vede diskusi o aktuálních tématech, ovlivňujících další směřování současné Evropy s přihlédnutím k evropskému duchovnímu odkazu Václava Havla. Celodenní formát konference vytváří prostor pro setkání významných evropských myslitelů, analytiků a politiků, aby nejen mezi sebou, ale také společně s publikem diskutovali o aktuálních otázkách, před kterými současná Evropa stojí. 

Hlavním tématem čtvrtého ročníku konference je hledání odpovědí na Václavem Havlem opakovaně zvažovanou otázku „Kde začíná a končí Evropa?“, a to nejen v geografickém, geopolitickém, ale i v duchovním slova smyslu. V geografickém smyslu se chceme dotknout dnes opomíjeného tématu nedotvořenosti evropského projektu ve vztahu k oblastem západního Balkánu, současného Turecka, Ukrajiny, Běloruska a dalších zemí. Duchovní hranice Evropy se dotýkají mezí liberální demokracie, tolerance, univerzálního charakteru lidských práv a evropského kulturního a duchovního dědictví.

Účast na konferenci potvrdili: Mikuláš Dzurinda (Slovensko), Erhard Busek (Rakousko), Vladimir Kara-Murza (Rusko), Ana Palacio (Španělsko), Jacques Rupnik (Francie), Karel Schwarzenberg (Česká republika), Vincuk Viačorka (Bělorusko), Tebessüm Yimaz (Turecko) a další významní hosté.

Konference se uskuteční v anglickém a českém jazyce, simultánní tlumočení do obou jazyků zajištěno.

Účast na konferenci je zdarma, nutná je registrace na:
www.vaclavhavel-library.org/cs/register-event
Aktualizovaný programu naleznete na:
http://www.vaclavhavel-library.org/cs/dialog/praha-2017

  

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980