ÚvodKalendář akcí / Wittgensteinova kniha faktů

Wittgensteinova kniha faktů

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 26. duben 2017, 19:00 – 21:00

Beletristický text Ladislava Čumby líčí s nadhledem příběh Ludwiga Wittgensteina, jednoho z nejvlivnějších filozofů 20. století. Syn kladenského oceláře, jednoho z nejbohatších občanů Rakouska-Uherska, podobu jehož maminky Poldi si někteří občané Kladna ještě uchovávají v paměti, se obrovitého majetku zřekl. Stal se zahradníkem a po mnoha peripetiích učitelem filozofie v Cambridge.

Příběh české stopy v rodině i životě filozofa Wittgensteina je svědectvím o tvrdošíjnosti jak kapitalistů, tak literátů, o neústupnosti i toleranci, kulturním mecenášství, síle vyřčeného i napsaného slova a uvádí nás mezi význačné umělce té doby, často rodinné přátele. Jmenují se Rilke, Trakl či Klimt, Brahms i Hindemith nebo Ravel.

Komponovaný pořad, zahrnující množství hudebních ukázek a projekci dobových dokumentů, uvádíme ve výroční den Wittgensteinova narození. Wittgensteinovu knihu faktů uvede Milan Gelnar, šéf nakladatelství Argo, o genezi svého objevitelského textu promluví autor Ladislav Čumba a ukázky přečte herečka Alžběta Kostrhunová.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Rozhovory Václava HavlaJan Lukeš: Právě proto, že jsem. Rozhovor s Ivanem M. HavlemPavel Juráček: Ze života tajtrlíků