Pražská akropolis

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 7. březen 2017, 19:00 – 21:00

Jože (Josip) Plečnik do Prahy přijel na pozvání Jana Kotěry a několik let zde učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V té době byl považován za nejvýznamnějšího slovanského architekta, a proto není divu, že si ho prezident Masaryk vybral jako autora rekonstrukce Pražského hradu. Jeho úkolem bylo z tohoto symbolu feudální moci vytvořit symbol nového československého státu. Tak se Plečnik stal architektem české (československé) státnosti, neboť při úpravách zahrad a nádvoří Pražského hradu a soukromých prostor prezidenta Masaryka do své práce zakomponoval nejen četné humanistické prvky, které nová republika proklamovala jako své hodnoty, ale i prvky českého a slovenského lidového dědictví. Své zkušenosti nabyté v Praze poté využil při úpravách Lublaně jakožto slovinské metropole.

Se svými příspěvky vystoupí eminentní znalci Plečnikova díla Damjan Prelovšek, Tomáš Valena a literární historik Martin C. Putna.

Přednáška se koná ve spolupráci s Velvyslanectvím Slovinské republiky v rámci Plečnikova roku 2017, kdy si současně připomínáme 145. výročí mistrova narození a 60. výročí jeho úmrtí.

Diskuse proběhne v češtině.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990