Pražská akropolis

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 7. březen 2017, 19:00 – 21:00

Jože (Josip) Plečnik do Prahy přijel na pozvání Jana Kotěry a několik let zde učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V té době byl považován za nejvýznamnějšího slovanského architekta, a proto není divu, že si ho prezident Masaryk vybral jako autora rekonstrukce Pražského hradu. Jeho úkolem bylo z tohoto symbolu feudální moci vytvořit symbol nového československého státu. Tak se Plečnik stal architektem české (československé) státnosti, neboť při úpravách zahrad a nádvoří Pražského hradu a soukromých prostor prezidenta Masaryka do své práce zakomponoval nejen četné humanistické prvky, které nová republika proklamovala jako své hodnoty, ale i prvky českého a slovenského lidového dědictví. Své zkušenosti nabyté v Praze poté využil při úpravách Lublaně jakožto slovinské metropole.

Se svými příspěvky vystoupí eminentní znalci Plečnikova díla Damjan Prelovšek, Tomáš Valena a literární historik Martin C. Putna.

Přednáška se koná ve spolupráci s Velvyslanectvím Slovinské republiky v rámci Plečnikova roku 2017, kdy si současně připomínáme 145. výročí mistrova narození a 60. výročí jeho úmrtí.

Diskuse proběhne v češtině.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980