ÚvodKalendář akcí / Libuše Jarcovjáková:...

Libuše Jarcovjáková: Černé roky

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 9. únor 2017, 19:00 – 21:00

Enfant terrible české fotografie Libuše Jarcovjáková vydává poprvé svou práci v knižní podobě. Černé roky tvoří syrové fotografické a literární deníky z let 1971–1987. Kniha ždímá černobílou všednost normalizační Prahy, odhaluje krásu i marasmus tehdejší doby a dává nahlédnout do pozdějšího podivuhodného života emigrantky v Západním Berlíně a Tokiu.

Libuše Jarcovjáková žila po hospodách, pracovala na noční směny v tiskárně, střídala kvanta milenců a milenek, fotila v pololegálních gay klubech. Drze překračovala hranice společenských stereotypů i mravů. Černé roky dokumentují to, co lidé v sedmdesátých a osmdesátých letech skutečně žili. Anebo to, co se naopak žít báli. Libuše svérázně čelila potratové komisi, estébákům i komplikovanému otci. Vše fotila a o všem psala.

Knihu uvádí dokumentaristka Barbora Baronová a s autorkou hovoří kurátorka Lucia L. Fišerová.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Do „rodiny člověka“ máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i – chcete-li – firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.“

Václav Havel:
Projev pro obě sněmovny Kongresu USA, Washington, 21. únor 1990

Rozhovory Václava HavlaJan Lukeš: Právě proto, že jsem. Rozhovor s Ivanem M. HavlemPavel Juráček: Ze života tajtrlíků