ÚvodKalendář akcí / Český rozvod se Západem?

Český rozvod se Západem?

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 7. únor 2017, 19:00 – 21:00

„Evropa už dávno není dirigentem celosvětového orchestru. Ale to neznamená, že svou roli dohrála a už nemá co říct světu.“ (Václav Havel, Cáchy, 1996)

Již tisíc let jsou Češi spolutvůrci Západu, což není entita zeměpisná, nýbrž hodnotová, mentální a civilizační. Jenže od počátku 19. století, kdy se začal rodit moderní český politický národ, prožíváme pokusy o „rozvod“ se Západem, vůči němuž se v podivném hejslovanském opojení více či méně vymezujeme. Geopolitický rozvod byl dokonán v letech 1945–1948, kdy jsme se stali součástí sovětského impéria. Po roce 1989 se zdálo, že je onen protizápadní a protievropský „rozvodový syndrom“ překonán, v posledních letech se v české společnosti znovu objevuje. Jaké jsou kořeny tohoto fenoménu? A jakou úlohu může sehrát v rozkolísaném západním společenství konce druhého desetiletí 21. století?

O problémech české přináležitosti k Západu budou diskutovat historik a filozof Petr Hlaváček, autor nedávno vydané knihy Západ, nebo Východ? České reflexe Evropy 1918–1948, dále politický geograf Michael Romancov a novinářka Kateřina Šafaříková, která se zaměřuje na aktuální evropské otázky.

Debatu moderuje Michael Žantovský.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Člověk si tu ovšem – ať chce nebo nechce – musí často klást otázku, zda to má všechno smysl a jaký… Odpověď – pozitivní odpověď – nalézám nakonec vždycky jen v sobě, ve své celkové víře ve smysl věcí, ve své naději. Čemu je totiž člověk vlastně odpovědný? K čemu se vztahuje? Co je posledním horizontem jeho počínání; absolutním úběžníkem všeho, co dělá; neobelstitelnou „pamětí bytí“, svědomím světa i nejvyšší „soudní“ instancí; co je tím rozhodujícím měřítkem, pozadím či prostorem každé jeho existenciální zkušenosti? A co je zároveň tím nejdůležitějším svědkem či záhadným partnerem jeho každodenních rozprav se sebou samým; tím, čeho se člověk – ať je vržen do jakékoliv situace – nepřetržitě ptá, na co spoléhá a k čemu se svým konáním obrací; tím, co ho svou vševědoucností a nepodplatitelností straší i zachraňuje; tím, na co člověk vlastně jedině dá a kvůli čemu se snaží? “

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980