ÚvodKalendář akcí / Český rozvod se Západem?

Český rozvod se Západem?

Ilustrace
  • Kde: Knihovna Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 110 00
  • Kdy: 7. únor 2017, 19:00 – 21:00

„Evropa už dávno není dirigentem celosvětového orchestru. Ale to neznamená, že svou roli dohrála a už nemá co říct světu.“ (Václav Havel, Cáchy, 1996)

Již tisíc let jsou Češi spolutvůrci Západu, což není entita zeměpisná, nýbrž hodnotová, mentální a civilizační. Jenže od počátku 19. století, kdy se začal rodit moderní český politický národ, prožíváme pokusy o „rozvod“ se Západem, vůči němuž se v podivném hejslovanském opojení více či méně vymezujeme. Geopolitický rozvod byl dokonán v letech 1945–1948, kdy jsme se stali součástí sovětského impéria. Po roce 1989 se zdálo, že je onen protizápadní a protievropský „rozvodový syndrom“ překonán, v posledních letech se v české společnosti znovu objevuje. Jaké jsou kořeny tohoto fenoménu? A jakou úlohu může sehrát v rozkolísaném západním společenství konce druhého desetiletí 21. století?

O problémech české přináležitosti k Západu budou diskutovat historik a filozof Petr Hlaváček, autor nedávno vydané knihy Západ, nebo Východ? České reflexe Evropy 1918–1948, dále politický geograf Michael Romancov a novinářka Kateřina Šafaříková, která se zaměřuje na aktuální evropské otázky.

Debatu moderuje Michael Žantovský.

Sdílet

Facebook | Twitter

„Jsem prostě dítětem věku pojmového a nikoliv mytického myšlení, a proto i můj bůh – když už jsem donucen o něm mluvit (což činím velmi nerad) – se jeví zřejmě jako něco hrozně abstraktního, mlhavého a věru málo přitažlivého. Tak se ovšem jeví jen tomu, koho se o něm pokouším informovat – ta zkušenost sama je živoucí, důvěrná a konkrétní, možná (…) živější než u leckohos, kdo má svého „normálního“ Boha řádně vybaveného všemi příslušnými atributy (které ho ovšem mnohdy kupodivu spíš zakrývají, než přibližují). A co je taky pro mého boha příznačné: že je mistrem čekání, čímž mne občas dost znervózňuje. Jako by přede mnou aranžoval různé možnosti a pak mlčky čekal, co udělám. (…) Jeho poslední soud se odehrává teď, neustále, pořád – a přitom je vždy znovu poslední: nic, co se stalo, se už nemůže odestát, vše zůstává v „paměti bytí“ – a i já tam zůstanu – odsouzen být navěky sám se sebou – takovým, jaký jsem a jakým sám sebe dělám.“

Václav Havel:
Dopisy Olze – eseje psané ve vězení, dopis, 7. srpen 1980

Václav Havel: Zápisky obviněnéhoHavel—Prigov a česká experimentální tvorbaZdeněk Lukeš: Praha Václava Havla